„Byla jsem v roce 1968 v Grenoblu. Na této olympiádě získal také Jiří Raška úplně první zlatou a pak i stříbrnou pro náš stát. Z té doby si ještě pamětníci vzpomenou třeba na jméno bronzové krasobruslařky Hany Maškové nebo na některé hokejisty jako byl Vlado Dzurila, Nadrchal, Ševčík a další. Dojela jsem v kategorii jednotlivkyň šestá,“ připomenula svoji olympiádu úspěšná sáňkařka.
V Grenoblu se jezdilo ještě na přírodní dráze. A kvůli ní si také pobyla na OH od neplánovaně začátku až do konce. „Nebylo zrovna dobré počasí, a tak nám několikrát přišli oznámit, jestli kvůli oblevě se závod pojede nebo ne.“

Zavzpomínala také na atmosféru olympijské vesnice a zajímavá setkání. Tehdy si také řekla, že to nebude první a poslední olympiáda. „Měli jsme přislíbenou účast v roce 1972 na ZOH v Sapporu. Ale přednost dostali biatlonisté a my zůstali nakonec doma,“ uvedla Dana Beldová.

I tak ale její olympijská cesta ještě nekončila. Startovala ještě na olympiádě v roce 1976 v Innsbrucku. „Bylo hezké setkat se tam opět s velkými českými sportovními jmény, v té dobře z našich například to byl třeba krasobruslař Ondrej Nepela nebo hokejista Nedomanský,“ připomenula si sáňkařka příjemná setkání.

Miloš Morávek (v bílém svetru na fotkách) je autorem zajímavé výstavy k ZOH v Grenoblu, která se konala před padesáti lety. Na fotografii ještě Dana Beldová - Spálenská a Pavel Benc.
V Grenoblu se závody řídily podle počasí, říká olympionik Jan Hamřík

Z Innsbrucku si přivezla ve světové konkurenci desáté místo. „Ve světě už trénovali ostatní na umělých drahách. My ze Smržovky na naší přírodní. Celou zimu jsme ji upravovali, házeli sníh, abychom se mohli na olympiádu připravit. Ještě, že vůbec padal sníh, ne jako v posledních letech. Ale to jsme zase pořád vyhazovali a na trénink nezbylo tolik času, “ vybavila si vzpomínky smržovská sáňkařka.
Konkurence se mohla pochlubit daleko lepšími podmínkami, než které měli čeští sáňkaři. Dana Beldová připomenula také, že v té doby byly nejsilnějšími konkurentkami závodnice bývalé Německé demokratické republiky.

I současní sáňkaři mají lepší podmínky než naši. Jen v Německu a v Rusku mají umělých drah několik a připravovat se tak závodníci mohou od listopadu do května. „Výsledky našich je potřeba vidět z pohledu konkurence a jejich možností. Konkurence má daleko lepší servis přímo na olympijských hrách. S našimi sáňkaři vyrazili do Koreje dva trenéři, s ostatními od trenérů, přes terapeuta i odborník na mazání lyží,“ upozornila bývalá olympionička.

Biatlonistka Veronika Vítková stupních vítězů.
První den, první medaile. Vítková trefila na OH ve sprintu bronz

Dobře ví, jak důležitá je příprava saní. „Každý den jsme minimálně dvě hodiny připravovali saně na další závod, ve sklepě jsme smirkovali šíny. Všechno jsme si dělali sami.“

A jak vidí úspěchy sáňkařů v Koreji? „Myslím, že medaili by mohli vybojovat bratři Brožové ve dvojkách, také ze Smržovky. Do dvanáctého místa by mohli zajet, a v družstvech budeme třeba do desítky. Rozhodne to, jak rychle pojedou šíny a jak budou mít saně připravené,“ zdůraznila Dana Beldová - Spálenská.