V Jablonci žije, je mu devatenáct let, studuje Střední průmyslovou školu technickou a většinu času věnuje svému vybranému koníčku. „Nejprve jsem hrál fotbal a ve čtvrté třídě mi maminka nabídla, jestli nechci zkusit capoeiru. Zkusil jsem to a už jsem u ní zůstal.

Ta se ale od fotbalu hodně liší…
Chtěl jsem sport, kde se můžu prosadit sám za sebe, proto jsem se rozhodl pro toto bojové umění.

Jaké byly vaše začátky?
Na prvním tréninku nám trenér Miroslav Riedel ukázal videa, abychom poznali, co to vlastně capoeira je. Na dalších už jsme se začali učit základy. Trenér nám vysvětlil, že to není jen bojový sport, ale že je spojený také s filozofií, se starou brazilskou hudbou a tancem. Od prvního tréninku jsem byl do capoiery zapálený pořádně a rozhodnutý, že u ní chci zůstat.

Už se jí pár let věnujete, jaké byly začátky?
Prvních pět bylo spíše o tréninku. V roce 2015 se mi začalo dařit na závodech. Ty jsou také rozdělené na kategorie podle věku. Já už jsem mezi dospělými, mírně pokročilými. O zařazení do kategorie rozhoduje trenér.

Co je pro vás v capoeiře těžké?
Pro mne hlavně akrobacie ve vzduchu a pak hra na hudební nástroje. Každý, kdo se jí věnuje, se naučí akrobacii, zpěv, hru na hudební nástroje, tanec, bojové umění. A musí mít hodně dobrou fyzičku.

Soutěže probíhají ve dvojicích, co se na jejich výkonu hodnotí?
Hodnotí se technika každého a pak také společná souhra. Hodnotí vždy tři rozhodčí.

Na které umístění a závody nejraději vzpomínáte?
Na druhé místo, které jsem získal na podzim na Liberci Open. Na první místo jsem si nevěřil a byl jsem rád, když jsem se dostal z eliminace. Měl jsem štěstí, že jsem nastupoval s těmi, které jsem už znal. Nebyl jsem tak nervózní a věděl jsem, co mě čeká.

A další váš úspěch?
A nejvíce hrdý jsem ze čtvrtého místa v roce 2015 na Mistrovství Evropy, které se konalo v Mladé Boleslavi. Sešlo se tam hodně zahraničních účastníků z mnoha jiných asociací, se kterými jsme se mohli poměřit.

Je capoeira nebezpečný sport?
Asi jako každé jiné bojové umění. Je potřeba si dát pozor na kopy, na padání na ruce, na zlomeniny.

Jak často trénujete?
Dvakrát týdně, první trénink zaměřujeme na fyzičku, běhání, posilování a kruhový trénink. Další pak děláme jen capoeiru.

A váš další volný čas?
Ten mi moc nezbývá. Jen škola, capoeira a brigády.

Capoeira je drahý sport?
U nás stačí bílé tričko, bílé kalhoty a pásek.

Věnují se capoeiře také děvčata?
U nás máme převážně kluky, ale někdy se objeví i dívky.

Musíte dodržovat správnou životosprávu?
Váha u nás roli nehraje, na životosprávu moc nemyslím.

Jaké vlastnosti má mít dobrý capoeirista?
Musí být rychlý, mrštný, obratný, někdo má více hrubé síly… jak kdo.

Kam v capoeiře směřujete?
Chtěl bych se stát trenérem a v nějakém městě si otevřít svoji akademii.