Po Tampere se Dita Anderová chystá do Španělska a Ruska, soupeřky se mají na co těšit


Dita Anderová, handicapovaná sportovkyně z Tanvaldu, sbírá úspěchy, tituly a medaile ve stolním tenise. Svůj handicap překonala a život zasvětila sportovní kariéře. Díky svému otci, který byl zároveň jejím prvním trenérem a kvůli ní začal hrát také stolní tenis, patří mezi špičky ve sportovním světě handicapovaných sportovců. Za své úspěchy vděčí i mamince, která pro ni zajišťuje veškerý manažerský servis.

Dita získala 1. místo ECDS 2019 Tampere, když byla účastnicí European Championships for Athletes with Down Syndrome. Přivezla zlatou medaili za čtyřhru (tým ČR/Rusko). Na Global Games si s francouzskými spoluhráčkami dokráčela pro „mezinárodní“ týmové stříbro a v soutěž jednotlivkyň vybojovala pro ČR cenný bronz.

Za svoje úspěchy byla oceněná v disciplíně handicapovaný sportovec také v anketě Nejúspěšnější sportovec Jablonecka za rok 2019 a následně také ve stejné anketě v rámci celého Libereckého kraje.


Začátek letošního roku byl pro ni slavnostní ještě z jiného důvodu. V lednu se zúčastnila setkání sportovců s handicapem u premiéra Andree Babiše. A také dostala pozvání do Sněmovny a Senátu ČR. A aby toho nebylo málo, tak tanvaldská stolní tenistka nechyběla ani na galavečeru handicapovaných sportovců v Praze, odkud si také odnesla cenu.


Jak prožívá tyto slavnostní okamžiky při setkáních se státními představiteli?

Celou skupinu handicapovaných sportovců, kteří reprezentovali Českou republiku v Tampere, pozval osobně premiér Babiš do Úřadu vlády. Společně s ním je přivítal také Milan Hnilička, budoucí vedoucí pracovník Národní sportovní agentury. Oba představitelé sportovcům poděkovali za úspěšnou reprezentaci a potom s nimi diskutovali o tom, jaké mají problémy v rámci své sportovní činnosti a svých možností. „Líbilo se nám, že si jak Andrej Babiš, tak Milan Hnilička všechno poznamenali a slíbili, že se budou našimi podněty zabývat. Právě Milana Hniličku zarazilo, že se o tak velkých úspěších, jakých handicapovaní sportovci u nás dosahují, skoro vůbec nikdo neví. A překvapilo to i nás, protože jsme poprvé slyšeli, že nejúspěšnější handicapovaní sportovci jsou vedení pod Tělovýchovnou fakultou sportu v Praze a za medaile dostávají finanční odměny. Dita sportuje již mnoho let a výsledky má velmi dobré. Ale tato možnost se k nám nikdy nedostala,“ řekla k návštěvě na Úřadu vlády manažerka, maminka Dity Věra Anderová.

Návštěva zanechala v Ditě hezké dojmy. „Pan premiér mi poblahopřál, ukázala jsem mu medaile, které jsem vyhrála. Setkání bylo velmi příjemné. Jsem jeho fanynka, protože mám ráda pracovité lidi,“ popsala své dojmy ze slavnostní akce úspěšná stolní tenistka.

Za několik dnů po návštěvě Úřadu vlády se s rodiči vypravila na další zajímavé setkání. Tentokrát to bylo do Senátu, kam je pozvala místopředsedkyně Milena Horská. „Byly pro nás připravené drobné dárky, tentokrát nejen pro sportovce, ale také pro jejich doprovod. Dostala jsem na památku šáteček a manžel kravatu,“ popsala setkání v Senátu Věra Anderová. A krásné dárečky, včetně pamětní medaile a pamětního listu, si samozřejmě odnesla Dita.

Pamětní list obdržela z rukou předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky  Romana Vondráčka.


Ten také zdůraznil, že pamětní listy nerozdává tak často, ale opravdu jen těm nejlepším. Dita ho obdržela jako jediná z celé české výpravy společně s dalším úspěšným sportovcem, který patřil do skupiny sluchově postižených.

Při této slavnostní příležitosti si také rodiče a Dita společně zavzpomínali. „Připomenuli jsme si, že v únoru letošního roku to bylo už patnáct let, kdy dcera vybojovala stříbrnou medaili v Naganu. Tenkrát se o tom vůbec nemluvilo a nikoho to nezajímalo. A to nebyla úspěšná jen Dita, ale tehdy celá výprava. Obvolávala jsem různá media, ale všude jsem se setkala s nezájmem. Až teď je to pro handicapované sportovce alespoň malou satisfakcí za to, že také umějí podávat výborné výsledky a bojují za barvy své země, i když to mají se svým postižením a hlavně podmínkami, za kterých sportují a účastní se mezinárodních akcí, daleko těžší, než běžní sportovci, také reprezentanti,“ zavzpomínala na léta minulá,“ zavzpomínala maminka Věra.

A jaký další program Ditu čeká, to prozradil její trenér, tatínek: „Už se začínáme připravovat na Mistrovství světa handicapovaných s Downovým syndromem v turecké Antalii, které se koná začátkem dubna. V červnu pojede také na Mistrovství Evropy, to bude v Rusku. Tam se setká silná konkurence, přijede tam daleko více sportovců s různými handicapy.“

A se kterou z hráček to bude mít Dita nejtěžší?

„Hodně silný je portugalský a ruský tým. V Tampere jsem právě s Ruskou byla ve čtyřhře a vyhrály jsme zlatou medaili. Takže už jsme se domlouvaly, že spolu zase budeme hrát, že s se mnou může počítat,“ potvrdila Dita.

A že takové výjezdy něco stojí, o tom není pochyb. Na handicapované sportovce tolik financí v českém sportu ovšem vyčleněno není. A tak reprezentace na Madeiře stála rodinu Anderových nemalé finanční prostředky. I tato situace by se měla v budoucnu zlepšit. „Další výjezd Ditě zaplatí Svaz handicapovaných, a možná i manželovi – trenérovi. Já chci být určitě také při tom. Všechno si ale zaplatím. Chci znovu zažít hezkou atmosféru takové mezinárodní sportovní akce a vidět, jak se Ditě bude dařit,“ dodala Věra Anderová.

Dita se se svými soupeřkami už setkává téměř pravidelně. Proto je také důležité, aby je překvapila novými prvky a taktikou, jelikož její systém hry už znají. A jak na ně, to je zase úkol pro kouče. „Trénujeme i čtyřikrát týdně a snažíme se učit se něco nového, dát do toho větší dravost a útočnost. A minimalizovat zbrklost, aby se nestávalo, že míček lítá kamkoli. V Jiskře Tanvald, kde se Dita připravuje, si s ní, kromě mne, každý zahraje, takže různých soupeřů si vyzkouší hodně. Je potřeba, abychom natrénovali třeba nový servis nebo jiný prvek. Když se kvalitně připraví, bude mít dobrou fyzičku a bude jí sloužit zdraví, tak si myslím, že má na to, aby se z obou akcí vrátila s dobrými výsledky. A taky musí udržet nervy na uzdě a být klidu, ať se děje cokoliv“ plánuje trenér a otec v jedné osobě.