Novinařinu mám ráda a už pár let je součástí mého života. Začínala jsem v lokálním zpravodajství, když jsem dostala nabídku přejít na sport, nebylo o čem přemýšlet. Sport byl a je stále součástí mého života. Vztah k němu jsem zdědila po tatínkovi. Ten se do historie jabloneckého sportu vepsal. Dodnes si ho za to vážím.

Jako malá jsem s ním chodila na fotbal i hokej. Jsem na něj pyšná, protože stál na začátku fotbalu v Jablonci a zakládal také jablonecký hokej. To tehdy ještě místo dnešního stadionu byl jenom „zimák“ a s ledákem, panem Celným, jak mi později vyprávěl, chodil stříkat lední plochu i v noci a vodu tahali z nedalekého potoka.

A na jablonecké Střelnici se stal v roce 1945 Max Adamíra prvním předsedou Českého sportovního klubu Jablonec a ve stejném roce byl u zrodu jabloneckého Českého fotbalového klubu. Znám z jeho vyprávění, jak na Střelnici stavěli hlavní tribunu a jak na zimáku dělali led na tehdy ještě otevřeném stadionu. Podědit jsem po něm tedy měla co.

Proto mám dodnes ráda jak hokej, tak fotbal, ale i další sporty, díky kterým jsem poznala velmi zajímavé, šikovné a férové lidi. Obdivuji amatéry, profíky a taky organizátory. Bez nich by to nešlo. Dejte mi tip, ráda o některém z nich napíšu.

Zdroj: DENÍK