„Miloš měl výborný nápad a dobře, že ho dotáhl do konce. Zaslouží pochvalu a s ním všichni, kteří mu pomáhali. Jsem ráda, že jsem se tady sešla s bývalými kamarády, sáňkaři," pochválila první ročník sáňkařských závodů pro veřejnost, Svijany Cup, bývalá reprezentantka a olympionička Jitka Verešová, v době své sáňkařské kariéry Chroustovská. Závod na přírodní smržovské dráze si nemohla nechat ujít.

LOPATY SE NEZASTAVILY

„Mráz nebyl takový, aby dráha zůstala tvrdá, tak jsme ji dlouho do noci lopatami upravovali. Pak jsme rozhodli, že každý bude mít dva pokusy a počítat se bude rychlejší jízda. Jsem spokojený. Na start se postavilo skoro sedmdesát závodníků. Ale byli jsme připravení, i kdyby přišla jich stovka," prozradil dojmy z prvního ročníku závodu Miloš Morávek, hlavní organizátor, bývalý sáňkař. reprezentant.

KDO BYL NEJRYCHLEJŠÍ?

Díky jeho nápadu se ve Skiareálu Filip sešli kamarádi závodníci, kteří se léta neviděli. A když se o akci a chuti svého kamaráda ze Smržovky dozvěděli, většina neváhala a přijela. Závodníci jeli v kategoriích ve věku od 15 do 80 let, na závodních nebo na turistických saních.

BYLO TO DOST RYCHLÝ

„Závod byl moc pěkný. Trať byla v druhé jízdě rychlejší. V předposlední zatáčce nakloněné na druhou stranu bylo dost práce. Ale moc se to povedlo. Jelo se mi dobře, za třetí místo jsem ráda," okomentovala akci Jitka Verešová. „Věřím, že se Milošovi podaří zorganizovat i závod na celé čtyřkilometrové trati. Pokud bude kolem sebe mít lidi, kteří mu zase pomohou, tak se mu to podaří. A účastníci budou šťastní," zamyslela se bývalá reprezentantka, která se právě díky závodům setkala s těmi, které roky neviděla a se kterými kdysi soupeřila.

NEDÁ SE ZAPOMENOUT

„Se sáňkaři jsem, díky facebooku, v kontaktu stále. Miloše jsem znal, když on končil, já jezdil jako junior. Potkali jsme se na dráze v Tatrách, odkud pocházím. Obdivuju, jak závod připravili. Zjistil jsem, že i po třiceti letech jsem schopný na saních něco zajet, že se to nedá zapomenout. Ale trénink chybí," zamyslel se nad svým startem Zdeněk Vzorek. A dodal, že dvě nebezpečná místa na trati byla. „Zejména pravotočivá zatáčka před cílem byla náročná. Kdo si nepřibrzdil, měl tam problém," řekl zkušený závodník. I on si dovede představit, že se za rok pojede závod na čtyřkilometrové trati. „Bylo by to krásné. Na Milošovi je vidět, že energii a chuť to zorganizovat v sobě má. Sešli se tady známí sáňkaři, to ho určitě povzbudilo a za rok určitě zase přijedou," vyslovil přání původem slovenský sáňkař Zdeněk Vzorek.

BUDE POKRAČOVAT?

„Vnučka chtěla jet, tak jsme jeli spolu. Bylo to docela divoký. U nás v republice se takové závody moc neprovozovaly. Na přírodní trati je to totiž spravedlivější. Nezáleží tak na saních. Je to o umu, o strachu, o tom, kdy a kde zabrzdit," řekl ke své účasti další z bývalých olympioniků, smržovský Petr Urban.

VŽDYCKY SBÍRAL TITULY

Je sám známý sportovec, především atlet a sáňkař, který se zúčastnil zimních olympiád v Calgary (1988) a v Albertville (1992). Je sedmnáctinásobný mistr republiky v jízdě na saních, poslední titul získal ve svých padesáti letech. Jak potvrdil, rád vzpomíná na velké závody, kde se dařilo. „Zdá se mi o sáňkování, o tratích, na kterých jsem ale nejel. Na sáňkování v televizi koukám. Mají to teď bezpečnější, lepší kombinézy, helmy, připravené dráhy a samozřejmě lepší saně. Koukám ale také často na biatlon," zamyslel se Petr Urban.
Otec jeho vnučky je jeden z nejlepších současných sáňkařů, ze sáňkařské dvojky bratrů Brožových, kteří také pocházejí ze Smržovky. Možná, že právě ve vnučce naleznou otec i dědeček pokračování své sportovní kariéry.

Na závody se přišla podívat i další dvojnásobná olympionička v jízdě na saních Dana Beldová – Spálenská. „Je to dobrý nápad, protože na přírodní dráze se může zúčastnit každý. Na těch, kde jsme jezdili my, by si netroufl, tam se jezdí sto dvacet a víc," uvedla k akci bývalá reprezentantka.

PATŘILA K NEJLEPŠÍM

Mezinárodní závody jezdila od roku 1965. V roce 1968 startovala na olympiádě v Grenoblu, byla šestá. Pak se stala juniorskou mistryní Evropy. „Největší úspěch bylo na Mistrovství světa ve Švédsku, v roce 1975, byla jsem třetí. Pak jsem trénovala děti. A některé tady dnes i potkala…"

Kdo byl nejrychlejší:

Muži závodní saně: Jan Bitman, Smržovka, 2. Rudolf Vzorek, dříve Slovensko, teď Lázně Bělohrad, 3. J. Kořínek Liberec. Muži turistické saně: Marek Hotovec, Smržovka, Jaroslav Demčák Hejnice, Zdeněk Polívka Hejnice. Ženy závodní: 1.Tereza Bártová, Jablonné v Podještědí, 2. Kristýna Hodanová, Smržovka, 3. Jitka Verešová Jablonec nad Nisou