Věčně usměvavá, krásná slečna, o které by nikdo neřekl, že je úspěšnou kickboxerkou. A nejen to. Martina Ptáčková z Jablonce toho stíhá hodně.

Před rokem jste nastartovala projekt Šikana do klece. Jak ho po roce hodnotíte?
Ohlasy máme s bratrem, který ho s se mnou realizuje, skvělé. Školy jsou s námi spokojené a už se domlouváme na další návštěvy. S dětmi pracuji velmi ráda. Musím přiznat, že na setkání s námi se velmi těší a vždy si připraví spoustu dotazů. Ve školách vždy nechávám naše vizitky a již několikrát se mi stalo, že mě děti kontaktovaly ohledně pomoci nebo třeba rady. Jsem moc ráda, že mi důvěřují. To takhle máte důležitou poradu a najednou vám zazvoní telefon. Ahoj, tady Kája. Pamatuješ, jak jsi u nás byla ve škole? Bavili jsem se o… a já musím zapojit hlavu a všechno si rychle spojit. Naštěstí si velmi dobře pamatuji, a tak mi nedělá problém rychle zareagovat a dotyčnému pomoci. Na spoustu věcí jsem pyšná, nemám ale problém přiznat, že je určitě třeba neustále na projektu pracovat a neusnout na vavřínech. V tomto ohledu jsem na sebe velmi přísná a kritická.

Zdroj: Youtube

Co byste ráda na projektu ještě vylepšila nebo změnila?
Nejvíce mě trápí to, jak zvýšit naši kapacitu. Jsem si vědomá, že nemůžu být na deseti místech najednou a pomoci všem. To mi vadí. Mnohdy mě dokáže vytočit i laxní přístup k šikaně na některých školách. Dělat, že problém neexistuje, mi prostě šíleně štve.

Chystáte kalendář 2022. Kde do něj berete nápady?
Fotky do kalendáře připravuji tradičně každý rok o prázdninách. Jsem moc ráda, že mi je vždy fotí naši nejlepší čeští fotografové Redbullu. Téma většinou vymýšlím sama. Mám tak trochu tajemnou osobnost. Málokdo mě zná takovou, jaká opravdu jsem. Umím být dost divoká, někdy i dost drzá. Jenže občas jsem i stydlivá, jemná i tvrdá. A občas se ve mně tyhle kontrasty dost perou. V kalendáři pak tyhle odlišnosti musí být vidět.

Námět je tedy váš nápad?
Takže řekněme, že námětem jsem já sama. Navíc jdou kalendáře na dobrou věc. Úspěšně jste promovala. Na které škole to bylo? Kde a jak svoje vzdělání uplatníte?Ano, složila jsem státnice a získala titul Mgr. na Metropolitní univerzitě, obor -Mezinárodní vztahy a evropská studia. Snad se brzy dopracuji i k doktorátu. Já si hlavně přeji, aby to, co dělám, mělo v životě smysl. Vždycky mě zajímalo, co se kolem mně děje. Nemám ráda lhostejnost. Také si myslím, že před zlem se nesmí zavírat oči, ale bojovat s ním. Studium se mi jistě v mých dalších plánech neztratí. Život sám je ale tvrdá škola a vím, že jsem teprve na začátku všeho.

Diana Cholenská v Číně
Zklamání v Číně. Ale před s sebou má Cholenská další velké výzvy

Také jste nedávno navštívila Bulharsko. Proč a s kým?
Do Bulharska jsem vyrazila s naším skvělým holčičím šampionským týmem. Cílem byla bulharská Varna, kde jsme s bratrem a tátou připravili soustředění. Holky si také vyměňovaly své zkušenosti v místním klubu bojových sportů. Zazápasily si a získaly nové zážitky. Myslím, že je to skvělou přípravou na nadcházející turnaje, kterých by se dívky mohly brzy účastnit. Snažím se, aby náš tým fungoval jinak než ostatní kluby.

Co se skrývá za „jinak“ ?
Zkrátka snažím se vyvarovat věcí, které se mi jako malé nelíbily. Chci, abychom táhli za jeden provaz a podporovali jeden druhého. Nesnáším závist a pomluvy. Mám ráda, když se věci říkají přímo. Takže pokud se někdo chová jinak, mám chuť ho prostě vyhodit. Navíc je beru jako svou druhou rodinu, za kterou mám zodpovědnost a měla bych tu pro ni být, ať se děje cokoliv. Není to jen o sportu, snažím se jim být i oporou do života, pomáhat jim se školou apod. Nechci, aby museli zažívat to co já.

Byla jste řečníkem na TEDxu. O jakou akci šlo a o čem jste přednášela?
Tedx jsou inspirativní přednášky, které se konají po celé České republice. Tématem letošního ročníku byly Life changes. Těch jsem za svůj život udělala hodně a tak bylo o čem vyprávět. Nechtěla jsem, aby přednáška zněla jako klišé ve stylu běžte si za svými sny, štěstí je volba. apod. ale chtěla jsem, aby je spíše bavila a něco si z ní posluchači odnesli. Takže jsem mluvila o svých příbězích a zážitcích z kempů, misí, s dětmi aj.

Jaroslav Kletečka
Kletečka: Koňské dávky tréninku by dnešní mladí fotbalisté asi nezvládli

Nechyběla jste ani na výběhu harrachovského můstku. Jak to šlo?
Vyvarovala jste se chyb z minulého ročníku?Jsem běžec tragéd, takže to šlo tragicky. Byl to skvělý zážitek, ale místy jsem měla pocit, že umřu. A boty jsem také zase neodhadla. Zvolila jsem obuv, která klouzala, takže jsem si připadala občas jako na tobogánu.Takže chyb jsem se opět nevyvarovala. Jsem asi nepoučitelná. Říká se, že člověk dvakrát nevstoupí do stejné řeky, to asi nebude můj případ. Já tam rovnou plavu. Myslím, že fyzičku na svůj sport mám dobrou, ale běhání, to radši nebudu komentovat.

Běžet byl váš nápad?
Vlastně mě na běhání po sto letech vytáhl kamarád. Běhání nesnáším, ale jednoduše mi došly jednoho dne výmluvy, proč si to nemůžu jít s ním zaběhat. On běhá jako profík a já jako kopyto. Tímto našeho europoslance Tomáše Zdechovského zdravím a přísahám, že ho jednou předběhnu.  V dohledné době to ale nebude.

Co dalšího, extrémního máte v tomto roce za s sebou?
Tenhle rok byl zase extrémní houpačkou. Z tohoto roku si odnáším, že budu zase o něco silnější. Když se vám daří, máte kolem sebe spoustu lidí a přátel, ale až když něco potřebujete, poznáte, jestli vám nějací vůbec zbyli. Ale tak to prostě je. Takový je život. A já jsem terminátorka, nic mě nepoloží.

judo camp v Jablonci
Polská olympionička učila judisty v Jablonci nové techniky

Co se za těch 365 dnů událo?
Stalo se toho hrozně moc, ať už věcí špatných nebo dobrých. Nikdy mě, ale moc nebavilo fňukat, takže zmíním pár silných momentů. To třeba když mi napsal princ William a že mou dráhu bude sledovat a jsem pro něj hvězda. To bylo strašně hezký. Nebo když jsem se poprvé vítala s V. Klitschkem. Čerstvě jsem dostala pozvánku na Oxford. Prostě mám v životě štěstí. Taky když jsem pomohla člověku, který by tu jinak už nebyl. Těch momentů, za které jsem vděčná, je strašná spousta. Takže když se zase někdy kritizuju, vzpomenu si, že dokážu všechno na světě.

Jaké máte plány do roku 2022?
Plánů je hodně. Vedu si svůj tajný sešit přání a cílů. Jsem opět dost ve skluzu. Tak to snad dožene v příštím roce. A kdyby ne, stačí mi, když se mým blízkým a přátelům bude dařit a že v dalším roce budeme spolu. Zdraví, štěstí a láska je nejvíc. Ostatní přijde samo. A určitě se nechám překvapit. Ty nejhezčí věci, přichází většinou dost nečekaně.