V rozhovoru reprezentantka přiznala, že nezapomenutelným zážitkem byla zejména atmosféra celého závodu. „Byl to fakt hukot," popsala v nedělním rozhovoru.

Radko, nejprve gratulace k olympijskému výkonu. V Londýně to nakonec bylo 20. místo, jak hodnotíte své vystoupení na OH?

Trenér mi po závodě napsal „Lepší než klackem přes záda". Takže celkem spokojenost (smích). Hlavně když si vzpomenu na pocity z března až května, kdy jsem kvůli částečně vyhřezlé plotýnce a skřípnutému nervu vedoucího do dolní končetiny nemohla dva měsíce trénovat běh. Na závodech jsem odkulhávala 10 km okolo 40 minut. Pak přišlo zklidnění a zpevnění korzetu okolo páteře. Úspěšně jsme zvládli přechod na tréninkovou metodu „z exkrementu bič" a hlavně se perfektně povedlo vysokohorské soustředění před olympiádou.

Jak se z vašeho pohledu závod vyvíjel? V cyklistické části jste byla pár kilometrů lídrem.

Celkem mi vyšlo plavání. I když jsem měla trochu problematické postavení na startu. Byla jsem první zprava a točilo se na levou ruku. Ale zvládla jsem to a vyplavala devátá. To bylo dobré. Bohužel hned v prvním kole cyklistické části přede mnou lehla Moffattová ještě s někým. Sice jsem stihla dobrzdit, vycvaknout a nelehnout, ale berany jednoho kola se mi dostaly do předního kola a chvíli trvalo, než jsem mohla jet dál. Sjíždění první skupiny mě pak stálo hodně sil, a pak jsem nedokázala zkoušet to, co jsem měla jako slabší běžkyně v plánu. Tedy zkusit únik. Jen jsem jezdila vpředu, abych se nezapletla do nějakého dalšího pádu. Ještě jsem ale stihla pokazit konec cyklistiky, kdy jsem se nechala zavřít a před depem se propadla na konec balíku.

Co atmosféra olympijského závodu? Je něco, co vás uchvátilo?

Naprosto skvělí byli diváci. Byl to hukot, který se nedá srovnat ani s divácky vyhlášeným závodem v Hamburku. Mezi diváky jsem měla svou sestru Karin s přítelem, a když se mě Karin po závodě ptala, jestli jsem slyšela její informace, tak jsem jí musela říci, že vůbec nevím, kde stáli. Byl tam takový hluk z povzbuzování, že mi ještě večer hučelo v hlavě (smích).

Co olympijské tratě? Sedělo vám to v centru Londýna v Hyde Parku?

Tratě byly udělány pěkně, jen to nebylo to, co bych potřebovala na lepší výkon. Tedy těžší cyklistická trať. Ale aspoň vyšlo počasí. Bez delší aklimatizace nezvládám dobře závody v horku. Jen mohlo ještě zapršet, když jsme byli v Londýně.

Jak celkově hodnotíte atmosféru olympijských her?

Atmosféra díky divákům i místním pěkná, i když je tahle akce na můj vkus trochu moc velká, komplikovaná a i z těchto důvodů moc svázaná zákazy a omezeními. A jako milovníka dobrého jídla mě trochu zklamalo jídlo v olympijské vesnici. Třeba v Pekingu bylo lepší, čerstvější.

Z toho, co popisujete, jste minimálně ze samotného olympijského závodu celkem nadšená. Můžeme tedy doufat, že i do další kvalifikace o OH do Ria půjdete na sto procent?

To je ještě daleko, ale je fakt, že Rio by mě asi zajímalo víc než Londýn, který celkem znám.

Jak dlouho se hodláte v Londýně zdržet? Na jaké disciplíny se plánujete jít ještě podívat?

V pondělí už letím domů, potřebuji začít trénovat na Hy-Vee (nejlépe dotovaný triatlonový závod světa, pozn. red.) Ale snad se stihnu jít podívat na atletiku.

A co další program? Jaké jsou vaše další závody?

Kromě Hy-Vee chci v dohledné době jet další „kultovní" francouzský závod (Embrun), dvě mistrovství ČR (sprint a olympijský triatlon), německou Bundesligu a mistrovství světa ve sprinttriatlonu. Pak si dám týdenní dovolenou zajištěnou Českou triatlonovou asociací (ČTA) a její spřátelenou cestovní kanceláří Alex. Až se vrátím, vrhnu se do dalších závodů, které se ale teprve domlouvají.

Je něco, co byste ráda přidala na závěr?

Chci hodně poděkovat bývalé reprezentační kolegyni, nyní sportovní ředitelce ČTA Lence Kovářové, díky které jsem se po letech na reprezentační akci cítila nejen jako reprezentant sama sebe, ale i jako reprezentant ČTA.

Autor: Victoria Production