Aleš Řezáč o třetím únorovém víkendu vyjede do stop Mistrovství republiky na Mísečkách. A tam se rozhodne, kdo z mládežníků bude reprezentovat české barvy v Itálii. Za několik týdnů se tam ještě konají světové závody pro mladší a starší dorostence. Do Itálie pojede štafeta ve složení dva chlapci, dvě dívky. Je to neoficiální Mistrovství Evropy, na kterém česká výprava nebude chybět.

Po příjezdu do cíle na jabloneckém kolečku, kde se pořadatelům ze SKI klubu podařilo připravit dvoukilometrový okruh, o závodu řekl: „Bylo to těžké, když jsme byli na trati, tak už bylo dost teplo a sníh se bořil, byl mokrý."

Jaká je konkurence ve vaší kategorii, s jakým počítáte umístěním?
Nevím, ale doufám, že to bude mezi top pěti, kdyby to byla dokonce medaile, byl bych rád.

Vrátil jste se ze Světových her mládeže v Jižní Korei. Jak jste se tam probojoval?
Měli jsme nominační závod na Bedřichově a přihlíželo se i k ostatním výsledkům v zahraničí, které jsem před tím absolvoval. Vešel jsem se do top dvojky, do Korei jsme letěli dva.

Jaké závody jste tam jeli?
Jeli jsme tři závody, dva individuální a jednu týmovou štafetu. První byl sprint skatem, ten se mi poměrně povedl, v kvalifikaci jsem byl s jednadvacátým místem spokojený. Byli jsme tam všichni během šesti sekund. Jen v rozjížďce jsem při prvním odpichu hned zlomil hůl, takže závod pro mne skončil na finálním dvacátým osmým místem.

Nikdo vám hůlku nepodal?
Hned po sto metrech mi ji podala Italka a pak dál už trenér. Je to ale kilometr a pět set metrů, tak se nedá moc stihnout. Když ztratíte třeba těch pět set metrů, tak už to nejde.

Jaký byl druhý závod?
Druhý den jsme jeli sedm a půl kilometrů interval klasicky. A přišlo mi, že jsem to od startu docela přepálil. Ale podle průběhu času během závodu jsem ten start jel výrazně pomaleji, než to druhé kolo. A skončil jsem na šestnáctém místě.

Jaká byla na Světových hrách mládeže atmosféra?
Bylo to krásný, zajímavý, skoro jako na olympiádě pro dospělé. Pořadatelé měli všechno dobře připravené. Smáli se na nás, fandili, mávali, užil jsem si to.

Který národ byl, podle vás, celkově nejúspěšnější?
Dobře jeli Němci, Italové, Švýcaři, taky Finové a Švédi, prostě severské státy.

Tratě byly kvalitní? A těžké?
Závodili jsme na biatlonových tratích. Sníh byl nastříkaný, ale kvalitní, tratě byly povedené. Na běžeckých tratích nebyl dostatek sněhu a pořadatelé o nich říkali, že ty byly těžší.

Co vás čeká předposlední únorový víkend?
Je to Mistrovství České republiky na Mísečkách. Jeden den se jede tým sprint dvojic a druhý patnáct kilometrů závod s hromadným startem, ten se jede skatem.

Nedáte se, po vzoru svého otce, na dálkové tratě?
Asi zatím ne. Zkusil jsem si letos jeden závod, ale asi jsem na to ještě mladý. Ještě na to nemám a nemám ani potřebné zkušenosti. Víc se mi líbí závody Světového poháru. V dálkových bězích je úplně jiná, zajímavá konkurence. Když chcete být do padesátého místa, tak na tom už musíte být hodně dobře.

A váš lyžařský cíl?
Dostat se jednou na olympiádu dospělých.

Jak zvládáte tréninky, závody a školu?
Studuju Střední průmyslovou školu technickou v Jablonci. Podmínky mám výborné, učitelé mi vycházejí vstříc. Když se vrátím do školy, všechno si dopíšu a doplním. Takže tohle je v pohodě.