Soutěže byly vyrovnané jednak ve své první polovině, kde se umístila družstva se ziskem od 20 do 38 bodů, které získaly shodně vítězný Jičín B a Bělá. Stejně tak i ve spodní polovině, když poslední Hradec Králové získal nezanedbatelných 8 bodů a dalších pět družstev od 13 do 16 bodů. Pragováci získali 27 bodů, což je o 3 více, než v minulém ročníku, kdy skončili třetí. Toto senzační umístění tentokrát neobhájili a jejich bodový zisk stačil “pouze” na místo páté. Ovšem i to má svoji cenu.

Jaro o bod bohatší

K třinácti bodům z podzimu přidali dalších čtrnáct a zároveň si jarními výkony vylepšili podstatně i celkové skóre. To jarní potom bylo 276:225 a již zmíněných 14 bodů za 6 vítězství a 2 remízy, pouze 3x prohráli. Brankami se jednotlivci zapsali následovně: M. Heinl 67, Mrklas 52, Jakubec 38, R. Hlinka 35, Svoboda 17, Dědeček 13, Ziebiker 7, Sluka 6, O. Heinl 5, Žák 2, Tyl 1 a jednou skóroval i brankář D. Hlinka. Mimo to se vystřídali v jabloneckém dresu ještě další dva brankáři Opata a Kubal a v poli Halmich.

Jen jeden výpadek

Pragováci mohou jen litovat, že ztratili celkem 3 body s průměrnými Pardubicemi, kterým tak výrazně pomohli k záchraně. Nedařilo se jim ani na podzim ve Zruči, jejíž výkony byly celkově největším zklamáním tohoto ročníku II. ligy. K úplné spokojenosti jim zřejmě chybí i to, že nedokázali doma porazit oba lídry soutěže – Bělou a Jičín. Naproti tomu velmi dobře zabojovali v závěru poněkud zvláštního utkání v Lounech, kde získali alespoň bod po průběhu, který vůbec nedával naději na úspěch. Konečně to nejlepší na konec – dvojnásobný bodový zisk v utkáních s Mimoní a sedmibodový náskok na tohoto regionálního rivala v konečném účtování, byť je v tabulce dělí pouze jediné místo.

Díky patří všem

Na tomto úspěchu se vedle trenéra Františka Dědečka st. a vedoucích Ertla a Petra Balatky podílelo zejména čtrnáct hráčů, kteří staví především na tom, že dokáží zabojovat jako kolektiv. Přesto je třeba vyzdvihnout v roli organizátora hry Dědečka ml., dále střelce M. Heinla a Mrklase, neúnavné bojovníky Jakubce a R. Hlinku, obranáře O. Heinla a Sluku a trenérovu “prodlouženou” ruku Ziebikera. Ke zlepšení výkonnosti brankářů, přispělo zejména zvýšení konkurence příchodem mladého Opaty, byť byl stále jedničkou D. Hlinka. Z hlediska tohoto hráčského postu to dle hodnocení trenéra byla nejlepší půlsezona za posledních mnoho let.