O Štědrém dnu se společně s manželem Stanislavem Řezáčem sešli se svými třemi dětmi a dnes už pěti vnoučaty. Půlroční byl schovaný mezi dárky a takový dáreček také rodinu nejvíce potěšil a rozesmál.

„Byl to krásný Štědrý večer právě pro to, že jsme se u nás doma sešli všichni. Dárečky jsem také nějaké dostala. Ale už předem jsme se domluvili, že radost chceme udělat hlavně dětem," popsala letošní slavnostní večer v rodině Řezáčových maminka Jaroslava.

ZVOLIL SI DLOUHÉ TRATĚ

A u společné štědrovečerní večeře nechyběl ani nejlepší český laufař, Stanislav Řezáč, specialista na běhy na dlouhé vzdálenosti.

Je považován za jednoho z nejlepších současných světových lyžařů-běžců, který závodí na dlouhých tratích. Lásku k lyžím a lyžování měl od koho podědit.

V jedné chvíli se také ale věnoval cyklistice, ale láska k lyžím a vzor v rodičích vyhrály a Standa u bílé stopy zůstal. Dnes je jeho jméno ve světové lyžařské špičkou už pojmem.

Na otázku, jaké měl Standa Řezáč ve svém dětství rád dárky a jestli si někdy přál něco mimořádného, maminka chvíli zavzpomínala. A pak potvrdila, že si dobře pamatuje, jak se Standa radoval třeba z nového kola nebo vlastně vždycky ze všeho, co se týkalo sportu.

MÁ ÚSPĚŠNÉ RODIČE

Oba Standovi rodiče byli aktivními lyžaři, oba také závodili v běhu na lyžích. „Standa se kolem nás pohyboval a přitom vlastně s námi už nenásilně stále sportoval," připomněla cestu jejího syna k běžeckému sportu maminka Jarka.

Ona i manžel působili v tehdejším středisku vrcholového sportu a mají za sebou bohatou lyžařskou kariéru s mnoha úspěchy.

Na kontě má Jaroslava Řezáčová například dvakrát třetí a jedno druhé místo v Jizerské padesátce, a to už jako maminka dvou dětí. A třetí si pak ještě naplánovala po čtrnácti letech.

Manžel Stanislav Řezáč byl členem reprezentace a působil osm let ve sportovním týmu Dukly. Vyhrál Jizerskou padesátku a několikrát byl ještě druhý nebo třetí. Později se začal věnovat biatlonu a u něho zůstal dodnes.

VŠICHNI SPORTOVALI

Nejstarší syn Stanislav lásku k lyžím tedy po rodičích podědil naplno.

Druhý syn Miroslav také lyžoval a potom se dal na vrcholovou atletiku. Nakonec se ale věnoval hlavně studiu a dnes působí v zahraničí.

Dcera Iveta, která společně se Standou navštěvovala už sportovní třídu jablonecké základní školy Na Šumavě, se vzhlédla v biatlonovém lyžování.

Vánoce a lyžování, jak také potvrdila maminka Jaroslava, musela umět sportovní rodina skloubit.

„Vánoce pro nás byly hlavně tréninky. Pak teprve přišly přípravy na štědrovečerní večeři. Bylo to vždycky na poslední chvíli," zavzpomínala maminka a připomenula, že sváteční pohodu Vánoc si ale vždycky všichni v rodině užívali společně. „Největší dárek pro mne byl, když jsme se všichni sešli. A tento dárek si užívám každý rok. Letošní nebyl výjimkou," dodala Jaroslava.

CHTĚL BÝT NEJLEPŠÍ

Rodina svého syna v jeho koníčku, běžeckém lyžování podporovala. „To, že se Standa stal reprezentantem v nejvyšších soutěžích dálkových běhů byla hlavně jeho píle. Jeho tažným motorem bylo být prostě nejlepší," připomenula maminka, která z vlastní zkušenosti dobře ví, co vrcholový sport obnáší.

Dodnes proto sleduje výkony svého syna, jak ale uvedla, dnes už s větším klidem, bez nervozity. Možná i proto, že mu věří a ví, že její syn vždycky jede na maximum a chce podat co nejlepší výkon.

A jestli ji někdy „malý" Standa zlobil nebo svoji maminku něčím rozčílil nebo? Tak to určitě ne. „Standa byl takové přítulné a hodné dítě. Raubíř to nikdy nebyl. Ani jedno z našich dětí nezlobilo. Dělaly nám vždycky radost," vyhodnotila dětství svých ratolestí spokojená maminka a dnes u babička vnoučat, které ji možná také připraví nějaké sportovní překvapení.