„Tentokrát to bylo náročné hlavně proto, že v tom hezkém počasí byly tratě hodně rozbředlé. A taky proto, že jsem s sebou vzal ještě na poslední jízdu našeho jedenáctiletého veterána. A ten to celé už neuběhl, chvílemi jsme ho vezli. Ale bylo to krásné, ty výhledy kolem stály určitě za to.“

Jezdíte tyto závody pravidelně?
Ano, se psím spřežením závodím už šestnáct let.

Je závodění opravdu jejich láska, nebo by raději leželi na gauči a odpočívali?
Tak to určitě ne. Běhání je jejich láska. Teď jsou sice trochu vyrychtovaní. Ale za hodinu už tady budou dělat rámus a znovu by vyrazili, jakmile zachrastím šňůrama. Je to jejich život. Pes je utahaný jako každý běžec, který absolvuje nějaký závod. Ale tento pes to má v krvi. Za chvíli se budou těšit, že zase brzy někam vyrazíme.

Máte ještě nějaké psy doma?
Mám ještě dva doma. Mám jich celkem osm. S sebou jsme vzali toho nejstaršího. Má dlouhé nohy a z těch kopců by ho zbytečně bolely ramena a zápěstí. Už jsem ho nechtěl trápit.

Jaká je to rasa?
Je to sibiřský husky, s průkazem původu, tedy papírový, to znamená, že závody běháme v tzv. čistokrevné kategorii.

Je to jediná rasa, se kterou se u nás běhají závody?
Ti, kteří se chtějí tomuto sportu věnovat, si mohou vybrat z několika ras. Tři základní severské rasy jsou sibiřský husky, malamut a grónský pes. Dva poslední už skoro neběhají. U nás jsou jen asi tři spřežení. Většinou jsou to husky. Z Kanady se začal dovážet aljašský husky. A specialitou našich závodníků na krátké, sprintérské tratě jsou evropští saňoví psi. Ten je vyšší, je to křížené ohařovité lovecké plemeno v čistokrevné kategorii.

Máte nějaké miláčka mezi vaší smečkou?
Vždycky je tam nějaký protekční, ale jenom malinko. Většinou je to ten lídr celé tlupy, který s vámi komunikuje, vede spřežení a já se na něj můžu spolehnout. My nemáme žádné otěže, kterými bychom psy vedli. Já na ně pouze cestou mluvím.

Jaký to musí být pes?
Musí poslouchat, musí chtít se mnou závod doběhnout. Když budu mít vpředu chytrého psa, ale nebude mít ten tah dopředu a nebude chtít běžet dopředu, tak to není dobře. Je to těžká volba. A proto je to třeba takový trochu větší miláček. Protože s ním máte největší kontakt. A navíc tento můj lídr je zároveň můj odchov. Nechal jsem si štěně a on opravdu podědil výborné vlastnosti svého otce, který byl také lídr smečky. Je to takový fajn pes.

Na závody psích spřežení se sjelo do Zásady přes dvě stě psů. Počasí přálo divákům, ale pro posádky to znamenalo náročný terén na rozbředlém sněhu.

Už se vám někdy stalo, že v půlce trasy odmítli jet dál?
Tak to se mi ještě nestalo. Ale měl jsem jedince, který si třeba lehl a dál už se mu nechtělo. Tak jsem ho naložil a pokračovali jsme dál. Ale to se stává spíš s mladými psy nebo naopak s těmi už staršími.

Jako trasu máte v zásadském maratonu za sebou?
Jeli jsme sedmadvacet kilometrů. Je to běžná midová, tedy střední trať, ta se pohybuje mezi 25 35 kilometry. Běháme střední i dlouhé. Já běhám se svými psy jak střední, tak dlouhé. Dlouhá se běží třeba tři dny po padesáti i šedesáti kilometrech.

Takovou dlouhou jízdu jste také s nimi absolvoval?
Ano, taky. Náš klub Krakonoš, který tento závod spolupořádá, i sám organizuje v Krkonoších Ledovou jízdu. A tam jsme běželi po kopcích celkem sto šedesát kilometrů ve třech dnech. A to je už pořádná dřina. Vezeme jídlo s sebou, spíme na bivaku, jede se s plnými saněmi, všechno s sebou. Na to už je potřeba mít trénované psy. Člověk musí dopředu plánovat, čemu se chce věnovat a podle toho i spřežení poskládat a nakoupit psy. A ne každý pes se taky vždycky povede. Koupíte si nového, ale ne každý je stoprocentní.

Kolik toho ti vaši zbaští?
Husky je celkem ekonomické plemeno. Já krmím masem a granulemi jednou denně, večer. Dostane každý tak třicet deka granulí a k tomu maso.

V cíli za dobrou jízdu také něco dostanou?
Určitě. Nechám je chvíli vydechnout a dostanou pamlsky. A pak až doma nášup.

A ještě pro vás bude sezona pokračovat?
Letos už končíme. Teď už budeme do dubna trénovat. Pak mají do září klid, protože by se přes léto uvařili. Mám je v kotcích, ne ve výběhu, takže jsou pořád v pohybu. Ale naplno trénovat začneme zase až v září. Chodíme na procházky. A trénujeme, běháme v noci.

Na první pohled vypadají všichni stejně, jak si pamatuje jejich jména?
Mám rád spíše vlčí typy. Ale jména si člověk pamatujete. A já je poznám i po hlase. To je jako u dětí.

A jak se jmenuje lídr?
Jeho jméno je Guči.

A vy za nimi na saních stojíte a jen se vezete?
Ne. Když chci, aby jeli, musím jim pomoct.

Výsledky závodu na: https://zasadskymid.webnode.cz/