Jak jste se sám dostal k házené a později k trénování?
Jako malý kluk jsem bydlel skoro vedle hřiště a táta házenou hrál. Když skončil, začal trénovat. To mi bylo osm let. Pak jsem do svých třiceti hrál a poté jsem začal zároveň hrát i trénovat děti. Byl jsem skoro každé odpoledne na hřišti. Se staršími žáky jsme to dotáhli až mezi nejlepších šest týmů v republice.

Udělali jsme tak v konkurenci Dukly Praha, Karviné, Zubří, Lovosic a dalších házenkářských bašt pěknou reklamu jablonecké házené. Pak jsem dostal nabídku trénovat v Německu. Dva krásné roky jsem strávil v Bavorsku. Po návratu jsem začal působit u jabloneckého áčka, které trénuji už dva a půl roku

close František  Dědeček získal zálibu v házené po otci. Hrál od dětství, později i v zahraničí, trénoval jabloneckou mládež, byl na stáži u Filipa Jíchy, nejlepšího házenkáře světa. Teď trénuje tým mužů. info Zdroj: Deník / Dagmar Březinová zoom_in Máte svůj házenkářský vzor?
Od každého dobrého hráče se můžeme učit. Určitě jsem vzory měl, třeba Filip Jícha získal titul nejlepší házenkář světa. Teď začal trénovat v bundesligovém Kielu, kde předtím dlouho hrál. Měl jsem možnost být u něj tři dny na stáži a nakouknout, jak funguje jeden z nejlepších týmů na světě.

Jaká je dnešní házená?
Dnešní házená se za posledních deset let ohromně zrychlila. Je silovější, přijde mi, že hráči mají v ruce tenisák a přesto rozhodují v brance výborní brankáři. My jsme hrávali zápasy i na venkovním hřišti. Dnes se z 99% vše hraje v halách. Česká reprezentace, mužská i ženská, na ME letos obsadila místa v první desítce. Je to velký úspěch, česká extraliga není profesionální a většina hráčů působí v zahraničí. Přeju si, aby si nějaký tým v české extralize zahrál taky ligu mistrů.