Do volejbalového nebe odešel Jaroslav Saska. Boje pod sítí byly jeho smysl života. Do poslední chvíle se svému velkému koníčku věnoval.Jeden z nepřehlédnutelných pilířů jabloneckého volejbalu zůstal do posledních svých sil věrný tomu, co nade vše miloval. Na Jablonecku držel při čilém životě okresní volejbalové soutěže. Byl stará škola a vše dělal bez nároku na odměnu, z čirého a opravdového nadšenectví. Poslední dobou si k pohybu pomáhal holemi z Francie, ale byl tak vytrvalý, že soutěže nejen organizoval, ale sám zápasy po blízkém okolí obětavě svým autem objížděl a některé ještě i sám pískal. Jeho názor zněl: Soutěže motivují lidí k tělesné aktivitě a často zajímavá utkání mezi týmy jednotlivých obcí okresu přinášely hráčům radost a v dnešní blahobytné době tolik potřebný pohyb. Volejbal byl jeho vášní, věnoval se mu daleko víc, než čemukoliv jinému.

K volejbalu přivedl celé řady hráčů a jako trenér mládeže svým nadšením ovlivnil životní cesty mnoha sportovců a nesmazatelně se zapsal do pomyslné knihy volejbalu. Nezapomenutelné byly i turnaje na Janově, kterým se mezi hráči říkalo „Saskiády.“ Poslední rozloučení s Jaroslavem Saskou se koná ve čtvrtek 20. února v 15 hodin v obřadní síni na místním hřbitově v Jablonci.