V boulích chce Dan Honzig vytáhnout eso, trénuje nový skok

Narodil se do sportovní rodiny a k lyžování ho přivedl otec a celá rodina, kteří se věnovali sjezdovému lyžování. Měl v něm dobrý vzor v otci, stejně jako  ve své  starší sestře akrobatické lyžařce. Už ve svých třech letech se postavil na lyže a od sedmi let získával  zkušenosti s akrobatickým lyžováním v Akrobatickém oddíle TJ Bižuterie Jablonec  pod vedením Petra Vokatého (jednoho z průkopníků akrobatického lyžování v ČR). A u akrobatického lyžování také zůstal.

Loňská sezóna byla pro úspěšného jabloneckého lyžaře Daniela Honziga zatím ta nejúspěšnější. Potvrzuje to i on sám. „Měl jsem nabitý program, objel jsem mnoho závodů, od těch menších přes evropské až po světové. Bylo to náročné, ale pro mne zatím nejlepší sezóna, protože na všech závodech jsem dosáhl svého maxima. Na Světovém poháru jsem se zlepšil o deset míst oproti předloňské sezóně, v Číně jsem dojel třicátý čtvrtý. Na Evropském poháru jsem se dostal až na bednu, když jsem ve Francii vybojoval třetí místo,“ pochlubil se právem zkušený závodník.

Na své konto si připsal také vítězství na Mistrovství České republiky a výhry ve všech  Českých pohárech, kterých měl čas se zúčastnit. Sezónu zakončil startem na Mistrovství Německa, Rakouska a Švýcarska, které v singlech vyhrál a  v duálech dojel třetí. Dá se říct, že se Dan zlepšil na všech pozicích, což pro něj také znamenalo náročnou sezónu po stránce nejen fyzické, ale i psychické.

„Pak jsem si naordinoval dvě měsíce volna, odpočíval jsem a hlavně regeneroval, aby mě nepotkalo v nové sezóně nějaké nečekané zranění. Potřeboval jsem se dát do kupy, protože únava teprve po sezóně doznívá. Domluvili jsme se na tom s fyzioterapeuty, nemělo cenu začínat na tréninku fyzičky hned po skončení jedné sezóny,“ řekl ke svému plánu Honzig, který sice úplně odpočívat nedovede, ale vypravil se alespoň na pár dní do Turecka k moři, kde relaxoval hlavně plaváním. „A taky chci své přítelkyni vynahradit to, že skoro celý rok nejsem doma…,“ připomenul Daniel.

Začátkem června už ale zase trénoval. Věnoval se hlavně fyzické kondici, potom se přesunul do vody, kde trénoval hlavně skoky. Od září zahrnul do přípravy ještě rychlostní složku, především běhá rychlé starty a dynamiku při skoku, to, co už hodně simuluje jízdu v boulích. „Z čeho žiju fyzicky celý rok, to musím nabrat hlavně na začátku přípravy a pak to udržovat,“ popsal tréninky Dan.

Krkolomné skoky, nad kterými se divákovi tají dech, trénuje v libereckém trampolínovém centru, kde se mu věnuje majitel centra, bývalý zkušený skokan na trampolíně a velký odborník Miroslav Patrman.  „Učí mě velmi důležité věci, jako jsou odrazy, držení rukou při skocích a další. Takové já si pak při celkovém tréninku musím poskládat tak, aby skok byl co nejlepší.

Od října se už připravuje na sněhu v Rakousku a zároveň stále dolaďuje dynamiku. Přednost už teď ale dostaly lyže a skoky, jízda v boulích. Už lyžoval na ledovcích, hlavně piloval skoky, protože chce vytáhnout trumf,pro něj zcela nový skok. „Je to salto s tři sta stupňovou otočkou mimo osu těla, laicky řečeno,  během skoku si jako by lehnu na záda a přehodím přes sebe nohy. A ještě si při tom chytám lyže. Ale lepší určitě bude, až to diváci uvidí, těžko se to popisuje,“ vysvětlil  odvážný závodník.

Takové „lahůdky“ si musí dobře promyslet, nakoukat na videu a poskládat si v hlavě, do jaké polohy  a kdy musí přijít ruce, nohy a celé tělo, jaký musí být odraz. „Právě to se učím na trampolíně a teprve potom to skáču do vody.  To už jsem si v hlavě ukotvil a teď to musím jen dobře přenést na sníh. První skok je vždycky nejtěžší. Když se povede, tak každému závodníkovi spadne kámen ze srdce,“ popsal detaily přípravy Honzig s tím, že příprava nového skoku probíhá podle plánu a Dan věří, že ve finálové podobě všechno dobře dopadne.

Na začátku prosince už odlétá do Finska na první světový pohárový závod a ještě do Vánoc ho čeká start v Číně, kde loni uspěl velmi dobře.  „Kopec v Číně se mi moc líbí, krásně se po něm jede, má dvacet devět stupňů, trenér vidí moji jízdu od začátku. A navíc na celý kopec stále svítí sluníčko, jsou tam teploty až do minus osmnácti stupňů.  Je tam celá trať krásně připravená,“ chválil si podmínky jablonecký borec.

Dan se může věnovat na tak vysoké úrovni svému sportu díky sponzorům, jako většina českých závodníků v jakékoli disciplíně. „Jsem rád, že mám k dispozici kvalitní auto a nemusím si žádné pronajímat. Musím hodně počítat, protože výjezdy do zahraničí jsou finančně velmi náročné.  Baví mě marketing, tak se vlastně i sháněním peněz učím třeba to, čemu bych se chtěl jednou věnovat. Jsem rád, že mám partnery, kteří mi pomáhají a díky kterým se můžu svému sportu věnovat. Shánění peněz je velká dřina. Proto se snažím mít co nejlepší výsledky, abych ty, kteří mi pomáhají, dobře reprezentoval. Většinou ale vědí, že lyžování dělám na sto dvacet procent a snažím se v něm něco dokázat, ukázat tento sport dalším a třeba i do něj přivézt další nové závodníky. Hodně mi pomáhají známí z mého okolí, kterým moc děkuju. A potom mám partnery právě na auto, oblečení  a další.“

Daniela Honziga trénuje Filip Vích. „Jsme nejlepší kamarádi, což je pro mne důležité i po stránce psychické. Zdraví mi hlídá maminka, která je fyzioterapeutkou v jablonecké nemocnici a také se mi věnují v liberecké Dukle. Tam také využívám sauny, vířivky a rehabilitace. Spolupracuji s lyžařskou juniorskou reprezentací v jízdě v boulích, kterou vede Vojtěch Bínek a pomáhá mi s tréninkem z jiného pohledu.To si myslím, že je velikým přínosem,“ informoval o dění kolem sebe Dan. Ke všemu sportovnímu dění ještě pokračuje na liberecké Technické univerzitě ve studiu, jeho oborem jsou informační technologie a tělesná výchova.