Dan Bárta, atlet TJ LIAZ, sportoval už na prvním stupni základní školy a školní klání většinou vyhrával. Prozradil na sebe, že se nebál žádného sportu, ale že mu nikdy příliš nešly hody, oštěpem, kriketovým míčkem i jiné a ty pak kazily jeho výkony. A tak se jednoho dne s maminkou domluvili, že je potřeba něco změnit. „V páté třídě jsem zkusil baseball, ale to mne nebavilo. Potom mě kamarád Vojta Karásek vzal na atletiku, které se on už věnoval. Zkusil jsem to a atletika mě chytla. Začal jsem ji trénovat v hale. Bylo mi deset let," zavzpomínal na své začátky úspěšný tyčkař Dan Bárta.

Měl už svůj plán

Když skončil pátou třídu, rozhodl se přejít na sportovní základní školu na Žižkově Vrchu. A připravoval se v té době pod vedením Evy Mikulové. „Ta mě doporučila mojí současné hlavní trenérce Daně Jandové, která už připravila mnoho výborných sportovců, třeba teď už dvojnásobnou mistryni světa, překážkářku Zuzanu Hejnovou a další," připomenul začátky Dan.

A v atletice se mu dařilo. Původně začínal jako běžec na kratších i delších tratích. Překonával rekordy. Zkusil i další disciplíny. „Dodnes ale ty vrhačské, jako oštěp a podobné, nějak obcházím", uvedl s úsměvem jablonecký atlet.

Nejvíce ho už na začátku své atletické kariéry bavil víceboj. V patnácti letech se s trenérkou Danou Jandovou rozhodli, že zkusí mládežnický víceboj. A k němu potřeboval Dan zvládnout také skok o tyči. A tak začal trénovat. V roce 2012 startoval na jednom ze svých prvních závodů ve víceboji. Následovaly další závodní starty. V témže roce absolvoval už také první mezinárodní závod starších žáků a žákyň v Chorvatsku, kde ve skoku o tyči, výkonem tři sta osmdesát centimetrů, vybojoval bronzovou medaili.

Jak rozumět tyči ?

Dan zavzpomínal, že zpočátku si s tyčí moc nerozuměl a že i pro něho to byla tak trochu alchymie. „Na začátku jsem to neuměl, potřeboval jsem právě hodně trénovat, abych tuto disciplínu pochopil. Společně s trenérkou jsme ale usoudili,že by to mohlo jít. Tréninky jsme začali přizpůsobovat této disciplíně. Ale stále jsem se připravoval také na víceboj s překážkami, které mě baví dodnes," řekl Dan.

V roce 2013 vyhrál v kategorii starších žáků svoji první zlatou medaili v republikové soutěži, ve víceboji. „To byla nádhera. Viděl jsem trenérku šťastnou. A národní rekord mi unikl jen o vlásek," vzpomenul Dan.

Medaile se hrnuly

Potom získal ještě další zlaté medaile v jednotlivých disciplínách. „A v tyči jsem za výkon tři sta devadesát centimetrů vybojoval další zlatou. Pak přišly medaile také za krátké i dlouhé překážky. A na mezistátním utkání v Maďarsku jsem získal zlatou za tyč, za výkon čtyři sta čtyřicet centimetrů a také ve speciální disciplíně, třístovka překážek,jsem uspěl a vyhrál bronzovou," jmenoval své dosavadní úspěchy nadějný jablonecký atlet.

Sám si ho našel

V roce 2014 nastupoval prvním rokem v kategorii dorostu. „Začal jsem trénovat s Pavlem Beranem. Zvykal jsem si na techniku tyče. A potom jsem přešel k trenérovi dnešních nejlepších tyčkařů Boleslavu Paterovi," dodal. A jak se k němu dostal? „Můj výkon ve starších žácích už vypadal do budoucna nadějně. Pan Patera sám oslovil moji trenérku Danu Jandovou a dohodli jsme se na spolupráci, i když jsem nejprve váhal mezi oběma trenéry. Jsem ale teď rád, že se se mohu připravovat i s ním. Už mi to přineslo některé úspěchy," vylíčil další svůj atletický rok tyčkař Bárta.

Minulý rok byl top

„Uplynulý rok byl pro mne ale přímo fantastický. I když kvůli zranění jsem nemohl podávat plné výkony a musel jsem několik startů odmítnout. Zranění mě vyřadilo skoro na měsíc. Mým hlavním úkolem ale bylo splnit B limit na mistrovství světa v Columbii do sedmnácti let," řekl Dan.

To se mu ovšem nejprve nedařilo, také proto, že nechtěl riskovat. Tyčka ale byla pro něj nejdůležitější disciplína. Snažil se startovat tam, kde se tato disciplína nabízela.

Já si prostě počkám

A tak se zúčastnil i mistrovství republiky dorostenců. „Tam se to povedlo, ale nečekaným způsobem. Když se skákaly limitující výšky, nepřálo mi počasí, byl vítr, pršelo. Když konečně přišla moje výška, tak jsem dva limity nesplnil. Řekl jsem si ale, že si prostě počkám," vylíčil napínavou situaci při závodech Dan Bárta.

Na výšce B limitu dvakrát nedal. Když se chystal na třetí pokus, tak se doslova „ženili všichni čerti". Rozhodčí zmizeli, ale Dan chtěl skákat. Požádal, aby mohl počkat na lepší podmínky, i kvůli bezpečnosti. A pořadatelé neodmítli. „Čekal jsem skoro tři čtvrtě hodiny. Ten poslední pokus mám dodnes v hlavě a mít budu. Ten se mi povedl a na takový se nezapomíná. Byla to prostě bomba. Po tři čtvrtě hodině čekání jsem si udělal nejen svůj osobní rekord, ale hlavně jsem splnil i B limit na světový šampionát. Když jsem to skočil, byl jsem strašně šťastnej. Ověřilo se mi rčení, kterému věřím: „Věř, běž, dokážeš! Laťku jsem sice líznul, ale nespadla," líčil dojmy, které, jak říkal, ani pořádně vylíčit nelze. A tak si Dan Bárta zajistil účast „na světě". Nezapomněl sledovat také svoji trenérku, která byla jeho výkonem nadšená. Na mistrovství světa se pak určitě neztratil a svým výkonem se může chlubit. Mezi zkušenými závodníky skončil sedmnáctý. „Tam je úroveň opravdu velmi vysoká, světová konkurence velká. Ten, kdo neskákal přes pět metrů, tak si ani neškrtl. Já jsem si ale chtěl hlavně závody užít a nasbírat tam zkušenosti. Už jen to, že startujete vedle známých mládežnických mistrů světa, poznáte atmosféru tak mimořádné akce, je pro mne velký přínos. Oni skákali pět třicet, sledoval jsem jejich techniku, byl to pro mne zážitek," popsal svoje dojmy z největšího mezinárodního podniku Dan Bárta.

Tyčka je nejtěžší

Výkony medailistů z MS Dan sleduje stále, všichni jsou mladší než on, jejich výkony ho ale inspirují k dalším lepším skokům. Jsou pro něho motivací. „Tyč je nejtěžší disciplína v atletice. Skokan musí pracovat hlavou, přemýšlet. A hlavně musí být vytrvalý. Je to technicky náročná disciplína, ve které i malý detail může ovlivnit celkový výsledek. Atletika je o tom, že na osmdesát procent musí pracovat hlava. Člověk si musí umět se svojí disciplínou vyhrát," popsal svoji tyčku Dan.

Dodal také, že trenér Boleslav Patera mu často připomíná, že musí vycházet z tréninku, který právě absolvoval a musí na něj navazovat, stále ho zlepšovat. „Chci to dotáhnout až na světový rekord. Udělat medaile v Evropě, ve světě, na olympiádě. To by bylo splněné přání," jasně uvedl tyčkař.