Sympatickým finišem se prezentoval Vít Kněžínek s o generaci starším kolegou Zdeňkem Křížem, když společně protnuli cílovou pásku. O chloupek dříve byl ale v cíli právě Vít Kněžínek, který trať s celkovým převýšením 2422 metrů absolvoval v čase 6:41:48 hodin. Stejný čas má ve výsledkové listině napsaný také Kříž. Třetí místo v náročném závodu, kdy se teplota pohybovala okolo hranice třiceti stupňů Celsia, obsadil Dušan Podroužek 6:51:51. Nejrychlejší ženou v cíli byla Doehringová Kathryn, která se s tratí poprala v čase 7:53:26.

Se závodem byl spokojený také jeho ředitel Zdeněk Bezdíček. „Závod byl vyprodán dlouho dopředu, de-facto po čtrnácti dnech od spuštění registrace, což je vzhledem k prvnímu ročníku a vyššímu startovnému, než bývá zvykem, důkazem velkého zájmu o tento extrémní běžecký sport," pochvaluje si Bezdíček. Součástí startovného byla také finisherská odměna, funkční sportovní vesta od firmy Kilpi. „Závodu se nakonec z původně přihlášených 205 startujících účastnilo 199 běžců. Především díky velmi teplému počasí nedokončilo závod dvacet pět závodníků. Motivací pro některé byla právě finisherská vestička, kterou dokončivší závodník dostal jako pamětní dar. Ale pro velkou většinu to byla především osobní výzva, pokořit tuto obtížnou a dlouhou trať, zasportovat si v krásné přírodě a možnost setkat se s přáteli. Všichni, kteří dokončili, si zaslouží opravdu velký obdiv, protože to byl náročný závod. Ostatním to vyjde určitě příště," říká za organizátory Zdeněk Bezdíček.

Se samotným pořádáním závodu bylo několik komplikací. Organizátoři museli například přesunout místo startu a cíle do jiné oblasti oproti původně plánované variantě. „Příprava závodu nám zabrala skoro půl roku, z čehož asi nejvíce času zabralo postavení a naplánování zajímavé trasy. Jizerské hory jsou z velké části protkány asfaltovými silničkami a panelkami, kterým jsme se ale chtěli, pokud to bylo možné, raději vyhnout. Na měkkém povrchu se běhá daleko příjemněji a i takhle dlouhý a extrémní závod vám nezrasí nohy víc, jako městský maraton. Původně jsme vybrali krásnou trailovou trať s minimem asfaltu, ale po nutné domluvě s Lesy ČR a CHKO se trať několikrát měnila, a nakonec jsme museli některé úseky jako Pytlácké kameny, Malý Štolpich nebo Holubník oželet a upravit limit počtu závodníků. Nicméně i tak jsme s výsledkem na první ročník spokojeni," konstatoval Bezdíček.

Jak to občas bývá u masových akcí, zbude po závodnících na trati spousta nepořádku, což je zejména v chráněné krajinné oblasti komplikace. To však neplatilo o Ultratrailu, s čímž byl ředitel závodu hodně spokojený. „Osobně jsem procházel trasu po dokončení závodu, sbíral značení trati a trať čistil, ale mimo fáborků nebylo co sbírat. Chtěl bych vyjádřit velký dík závodníkům, že se chovali v přírodě slušně a nezanechali po sobě doslova žádnou stopu. Potěšilo mě, kolik pozitivních reakcí dostáváme, a když už se objeví nějaká kritika, tak je věcná a jsem si jí osobně vědom," říká Zdeněk Bezdíček a dodává cíl pro příští ročník Ultratrailu: „O něco méně asfaltu, vychytat letošní nedostatky, vymyslet ještě hezčí finisherský dárek, zajistit více dobrovolníků, ideálně se stejným základem jako letos, a závod si tak víc užít i jako pořadatel."