O trofeje, body ani slávu mu nejde. Když už dojede do cíle, většinou je to na chvostu. Přesto tvrdí: „Závody si užívám. Pořád mě to baví." Dvaapadesátiletý jablonecký matador František Vojtíšek, kterému mezi truckery nikdo neřekne jinak než Frankie, sedí v depu mezi závody mistrovství Evropy na rakouském Red Bull Ringu a otevřeně klábosí o všem možném. Jeho nadšení a zapálení do truckracingu je znát z každého slova. Ale hlavně je vidět na trati, kde Vojtíšek baví diváky odvážnými manévry a bláznivými eskapádami.

Kde po tolika letech u trucků berete tu chuť do závodění?

Prostě mě to pořád baví (smích). Až mě to přestane bavit, až si řeknu, že do nějakého souboje nepůjdu, tak bych chtěl skončit. Ať přijde někdo jiný a tým jede dál. Zatím si ale závodění užívám.

Tahače se vrátily do Rakouska po deseti letech. Vybavíte si, jak jste si tady tehdy vedl?

Na to si vzpomínám. V jednom závodě pršelo a já mám vodu rád. Jel jsem první, ale pak začalo osychat a povolovaly se matky na turbodmychadlu. Dvě matky se úplně vyšroubovaly a turbo viselo na dvou šroubech! Já jsem ztratil tlak a nakonec jsem dojel čtvrtý. I další den jsem měl problémy. Zůstal jsem stát a zapomněl jsem, že mám v autě kameru. Jsou z toho krásný záběry. Neuvědomil jsem si, že mě kamera snímá, takže je vidět, jak si upravuju rukavice, kuklu i taková klasika jako je dloubání v nose (smích).

František Vojtíšek.Závody tahačů se posunuly hodně dopředu a dnes je pro vás těžké dosáhnout na body. V polovině sezony jich máte sedm…

Je fakt, že se to změnilo. Dneska je špička hodně vyrovnaná. Je to o financích, o tom, co si můžete dovolit dát na auto. Už to není jen o tom, že někdo umí jezdit líp než druhý. Je to o rozpočtu.

Jaké podpory od továrního MANu se tedy vašemu Frankie Truck Racing Teamu dostává?

Podpora od MANu je bezvadná. Jsme A-tým a motory máme špičkové. Nikdy předtím jsem lepší motor neměl. Musíte mít ale spoustu jiných partnerů, kteří se postarají o další věci. Situace je čím dál složitější, ale to není jen náš problém. Všechno je o financích a jeden z našich velkých partnerů se dostal do finančních problémů a odstoupil. To není věc, kterou jsme schopni ovlivnit. My teď musíme sehnat jiného partnera. Jednání se vedou a musí se to nějakým způsobem překlenout.

Je sezona v ohrožení?

Do Rakouska jsme přijeli až na poslední chvíli… Nechci spekulovat, jaké závody pojedeme. Bude záležet na tom, jak se všechna jednání budou vyvíjet. Auta jsou připravena, ale bez finančních prostředků se závodit nedá. Určitě chceme jet Most. Je to domácí závod, kde budeme mít hodně hostů. Most je pro nás stěžejní a věřím, že to dobře dopadne.

I vás osobně stojí závodění spoustu peněz, co?

Samozřejmě. Je potřeba, aby se závodilo (úsměv).

Co na to říkají doma? Manželka vám to stále toleruje?

Rodina stojí za mnou, bez její podpory by to nešlo dělat. Podpora rodiny tam musí být.

Zpátky na trať. Tam bojujete i s teprve sedmnáctiletým Maďarem Majorem, který by mohl být vaším synem. Jak to vnímáte?

Mladý Maďar jede dobře. Má dobré auto a nejlepšího telemetristu v truckracingu, který umí všechna data přečíst a auto dobře nastavit.

Ostré souboje svádíte i s Němkou Halmovou, která letos nasbírala už o sedm bodů víc než vy. Jaká je to pocit, když víte, že v kamionu vedle sedí žena?

To si ani neuvědomíte. Nevnímáte, jestli je to ženská nebo chlap. Stephi jede velice dobře. Jsou ale jiní jezdci, kteří se těžko předjíždí. Třeba Janiec vám ji dá zleva zprava a lamináty létají. Je to hodně nebezpečné. Před takového jezdce se těžko dostáváte.

Vaše dcera s vámi objíždí šampionát. Neuvažujete o tom, že ji posadíte do závodního trucku?

Už před sezonou jsme se bavili, že by si to vyzkoušela při testech, tak to třeba vyjde teď v srpnu. Když byla malá, tak jezdila motokáry. Bylo to ale takové zvláštní, protože když jsme přijeli na závody, tak mě všichni znali. Nechtěl jsem, aby kvůli tomu byla protežována. Tohle nemám rád. Já jsem se ke všemu propracoval sám. Kdyby ale dělala truckracing, to by bylo OK. Uvidíme, nikdy neříkej nikdy.