Jak jste se dostala k atletice a později k trénování?
K atletice mě přivedla paní učitelka Fišerová ze ZŠ v Železném Brodě. A na Poháru rozhlasu si mě pak všiml Petr Kárný, trenér v TJ LIAZ který mě oslovil a přivedl k vrcholové atletice, k víceboji a k oštěpu. K trénování jsem se pak dostala v roce 1995, kdy jsem se zranila a nemohla dal vrcholově sportovat. Vystudovala jsem trenéřinu na FTVS a začala se věnovat dětem, později mládeži. A dostala se mi pod křídla malá Lula Zuzana Hejnová.

Je současná atletika jiná, než ta, se kterou jste se setkala sama jako závodnice?
Současná atletika je naprosto odlišná od atletiky před 30 lety, změnily se podmínky, povrchy stadionu ze škváry na tartany, děti mají možnost vycestovat do zahraničí a poměřit síly s konkurencí. Vybavení a pomůcky jsou na jiné úrovni, na druhou stranu jsou děti rozmazlené a mají až moc vše na podnose. A vychovat je k pokoře a samostatnosti není vůbec dneska jednoduché.

Koho považujete za osobnost atletiky?
Pro mě jsou osobnosti z minulosti Emil Zátopek a Jarmila Kratochvílová, či z jiného sportu Věra Čáslavská . Jejich úspěchy mluví za vše a jejich přístup nejen k reprezentaci, ale i k životnímu stylu, obdivuji. Z této generace bych určitě vyzvedla Barču Špotákovou, Zuzku Hejnovou, které pochází z našeho regionu a dokázaly toho už hodně.