Výhra v boxu bolí, ale stojí za to, říká trenér Daníček

V oddílu boxu TJ Bižuterie trénují od osmiletých boxerských nadějí až po muže.

PŘEVZAL ŽEZLO TRENÉRA

Adam Daníček převzal štafetu jabloneckého boxu po trenérovi Danieli Danilovi. Jeho trenérem byla osobnost jabloneckého boxu a jeho zakladatel Oldřich Markovič, na kterého vzpomínají jak jeho svěřenci, tak fanoušci boxu. A jak se dostat mezi boxery? „Máme hezký sál ve Smetanově ulici devatenáct. Zájemci potřebují boty, trenky, tričko a čas. Trénujeme třikrát týdně. Před závody je to ale i víckrát."

A máte mezi sebou také děvčata se zájmem o box?
Ano, a úspěšná. Naše Nikola Krouská teď vyhrála pohár ve Švédsku. V červenci by měla startovat v Norsku. Mám v tréninku i devítiletou holčičku, velmi šikovnou, chodí s námi cvičit, už teď se dobře hýbe.

A pořádáte také závody?
Ano. Letos pořádáme druhý ročník závodu, oblastního kola České národní ligy. Účast byla výborná, samozřejmě včetně našich závodníků.

Box ale musí ty nejmenší, osmileté, bolet, ne?
Box je plnokontaktní sport a bolí každého. V boxu bolí i výhra. Ale než se závodník ocitne v ringu, to chvíli trvá. Musí se naučit pohybovat, bránit, koordinovat tělo. Cvičíme gymnastiku, posilujeme. Boxer musí být všestranný. Aby vlezl do ringu, k tomu musí mít velkou odvahu a být připravený fyzicky i psychicky.

Je to tedy těžký sport?
Je těžký proto, že má svá pravidla a má jich nejvíce ze všech kontaktních sportů. Člověk má jen dvě ruce, se kterými musí vymyslet taktiku na soupeře. Bezpečnost je ale veliká. V ringu musí mít chrániče, boxerky, přilby, chrániče na zuby…Rozhodčí nedovolí, aby se bezhlavě mlátili do bezvědomí. Je to hodně vymakaný sport, nejstarší olympijský.

Jaký by měl být správný boxer, kdo se na box hodí?
Hodně záleží na tom, jaký má taky mozek. Vůbec ne na tom, jestli je malý, velký, vysoký hubený… záleží na taktice boje, na přípravě…

Vy jste byl také velmi úspěšný boxer. Kdy jste s boxem začal a s jakými úspěchy?
Začal jsem s boxem v devíti letech. Vyboxoval jsem několikrát titul mistra oblasti, byl jsem druhý na mistrovství republiky. V mých aktivních boxerských letech byla ale cesta k titulu delší a museli jsme si úspěch tvrdě vybojovat. Měli jsme za rok jen pět šest závodů, dnes jich mají patnáct i víc.

Co je, podle vás, na boxu to hezké?
Je to uzavřená skupina lidí, kteří spolu drží. Obejmou se, pozdraví a pak si teprve dají v ringu do nosu. Každý zápas je těžký, ale hezký.

A váš boxerský vzor?
Určitě můj trenér Oldřich Markovič. To byla moje modla, nedovolil jsem si na tréninku polevit. Ten by mi dal. Byl to nejlepší trenér na světě. No, a pak samozřejmě také profesionál Michael Gerard Tyson.

A jak se vydařily závody, které se konaly v Jablonci?
Naši si určitě vedli dobře a dobře reprezentovali náš oddíl. Některým se vedli lépe, některým to třeba ale tentokrát nevyšlo. Ale takový je box. Jablonečtí se určitě mezi konkurencí neztratili. A další závody je v jejich kariéře ještě čekají, takže šancí na výhru mají před sebou mnoho.