Ivo Danilevič je pilot bobu mistrů Evropy z roku 2007. Jablonecký bývalý plavec a atlet se našel v adrenalinovém sportu – jízdě v ledovém tobogánu, kde sklízí sportovní úspěchy.
Trojnásobný účastník zimních olympijských her, mistr Evropy a šestý z letošního světového šampionátu Ivo Danilevič, pilotuje dvojbob, ve kterém usedal spolu s brzdařem Gomolou a od letošního ročníku s Stokláskem. Mimoto je jediný pilot českého čtyřbobu. Ivo Danilevič se připravuje na čtvrté olmypijské hry ve své kariéře.

Jak jste se k tomuto sportu dostal?
Od mládí jsem se v Jablonci věnoval plavání, dokonce jsem byl držitelem českého rekordu žáků na padesátku kraul, což mne zajistilo místo v plaveckém středisku v Praze. Při studiu na FTVS Univerzity Karlovy jsem na dvoře školy viděl trénovat desetibojaře, a tak jsem se přidal. Po absolvování fakulty jsem měl jít na normální vojnu, ale to se mi nechtělo. Bobisté měli možnost to zařídit v Dukle, tak se ze mne stal bobista, kde se mi náramně hodila právě atletická příprava desetibojaře.

A první jízda v ledovém korytu?
Do bobu je nutné umět hlavně nastupovat, k čemuž slouží suchá příprava a hlavně trenažér, který máme v Liberci. Já jsem se poprvé svezl skoro se zavřenýma očima, ale podstatné je, že jsem zpočátku jezdil jako brzdař. Až pak jsem dostal od kluků důvěru a stal se pilotem bobu.

Pilotem bobu se musíte dlouho učit, začátky jsou asi náročné?

Hlavně i bolestivé. Pádů bylo dost, převážně se šťastným koncem, ale končí i zraněním. Například v začátcích to v roce 1994 v Altenbergu odneslo rameno. Poslední větší byl před třemi lety, kdy jsem měl páteř až někde za krkem a dal mě dohromady ruský doktor pár hmaty, tedy spíš čaroděj.

Jak probíhá příprava českých bobistů, něco jako ve filmu „Kokosy na sněhu“ ?

Skoro to tak vypadá, kolegové jsou vesměs bývalými atlety, takže atletický trénink, posilování, trenažér, kde se trénují starty, ale v korytě už rychlost nepomůže, při velkém přetížení hlavně udržet tělo pohromadě. Konají se i mistrovství světa na trenažéru, kde jsme na čtyřbobu byli v roce 2003 v Holandsku dokonce i mistry světa. Příprava je taky servis na bobu, protože v tomto sportu záleží hodně na materiálu a vše záleží na penězích.

Vám se vloni podařilo vyhrát mistrovství Evropy, jak se to povedlo?

To je právě o tom materiálu. Půjčili jsme si od soukromníka z Drážďan dva kvalitní nože a podařilo se mi na dvojce s Romanem Gomolou získat titul. Letos jsme nože již koupili a podařilo se zajet s mladým Honzou Stokláskem šesté místo na mistrovství světa.

Bez pomoci svazu a hlavně sponzorů se zřejmě neobejdete.
To by vůbec nešlo, cena naše čtyřbobu je třicetšest tisíc eur, nejkvalitnější je za šedesát, dvojbob máme za dvacetdevět. Jsou majetkem svazu, ale máme příslib jednoho sponzora, že se na novém svezeme na Zimních olympijských hrách 2010 v kanadském Vancouveru.

Jak vyhledáváte mladé závodníky, jaké musí mít předpoklady, sprinterské základy a váhu?
Atlet by to měl být, váhu doděláme. Ono to s tou váhou není až tak důležité, minimální váha dvojbobu je 170 kilogramů a 390 kg včetně posádky, u čtyřbobů pak 190 kg samotný bob a 630 kg s posádkou. Už se nám párkrát stalo, že jsme museli shazovat váhu a startovali bez ponožek a slipů, jen v kombinézách. V současné době zkoušíme mladého jabloneckého atleta Honzu Vrbu, který uvedené předpoklady rozhodně má. Dalším zájemcům, kteří mají podobné parametry se nevyhýbáme, vyzkoušíme a uvidíme.

Při vašem sportu, který je náročný na cestování, musí mít pochopení i rodina.
To rozhodně, jinak by to nešlo. Mám s manželkou Romanou doma dva malé kluky. Jako bývalá ligová basketbalistka má pro můj sport pochopení, vždyť jsme se při sportu na fakultě poznali. Po olympiádě za dva roky uvidíme.