Olympiáda je snem každého sportovce. Maká, aby uspěl. A pak přijde zranění a sen se rozplyne. Poznala to i úspěšná a zkušená jablonecká skicrossařka Diana Cholenská.

Jak jste se smířila s tím, že nepojedete na OH?
Bylo to hodně těžké, ale dějí se i horší věci v životě. Tahle olympiáda byla pro mě sen. Od dubna jsem fakt makala a dělala vše na sto deset procent, abych do Pekingu mohla odjet. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se něco mohlo stát. Myslela jsem si, že všechny pády a zranění jsem si vybrala minulý rok, a že tenhle rok bude všechno v pořádku. Ale jak já říkám: myslet znamená prd vědět. Ale tak je to sport a tohle k tomu prostě patří.

Co se vlastně stalo, co vás vyřadilo z účasti na OH?
Celá Kanada pro mě vlastně byla docela prokletá. Na letišti ve Frankfurtu to vypadalo, že ani neodletíme. Neměli jsme víza, za pět minut dvanáct pak byly a do Kanady jsme odletěli. To už bylo první varování. V úterý byl první den tréninku, kde jsem spadla. Ten pád byl docela cirkusový číslo, ale nic mi nebylo, byla jsem jen trochu pomlácená. Ale ve středu jsem vynechala tréninkovou jízdu, protože nechci chodit do tratě, když nejsem stoprocentní. Den kvalifikace jsem se rozhodovala, jestli na start nastoupím, furt to nebylo ok. Ale já strašně moc chtěla, a tak jsem nastoupila. A to byla chyba. Neposlechla jsem svoje tělo a tohle se stalo. Zatáčka, díra, koleno bum a můj olympijský sen se mi rozplynul. Hned po tom pádu jsem věděla, že je to špatný. Cítila jsem, jak tam něco prasklo. Strašně jsem plakala, protože jsem věděla, že je to všechno v háji. Jak olympiáda tak MSJ. I když mě všichni uklidňovali, že to je jen natažený, já moc dobře věděla, že to tak není. V trati jsem jela tři jízdy a jen jednu jsem dojela do cíle. A vlastně díky mně, zrušili druhou kvalifikační jízdu. Trať byla hodně rozbitá, protože bylo velké teplo. A šéf kanadského týmu po mém pádu řekl, že holky mají slabější křižáky než kluci, a že dneska už nepojedou. Takže jsem je vlastně zachránila.

Cholenská
Skicrossařka Diana Cholenská: Zlatou medaili si vyjedu na velké olympiádě

Litujete přípravy, která se vlastně vůbec nezúročila?
Moje první myšlenky byly takové, že to bylo všechno zbytečné. Že to všechno, co jsem v přípravě dělala, bylo na nic, když z toho teď nic nebude. Ale teď vím, že to zbytečné určitě nebylo. A jsem za to ráda. Těším se, až zase budu moct trénovat a připravit se na další sezonu a prodat to, co jsem natrénovala.

Sledujete, jak si na olympiádě vedou vaše soupeřky?
Jasně, že sleduju. A moc všem fandím. Na olympiádu odjely i některé holky, které se mnou minulý rok jely MSJ a jsem na ně moc zvědavá, jak dopadnou.

Jak byste mezi nimi uspěla?
V Číně jsem byla na konci listopadu. Byl tam Světový pohár. A trať se mi líbila. Myslím si, že to byla trať pro mě. Fakt moc dobře se mi tam jezdilo. A o to víc mě mrzí, že tam nejedu, protože si myslím, že na téhle trati bych mohla mít nějakou šanci. Ale to jsou jen domněnky.

Aleš Cholenský
Skicrossaři snad nemají mozek, říká otec úspěšné závodnice

Když netrénujete, budete se více věnovat škole?
Ano, je to tak. Konečně si mě v té škole trochu užijí. I když to pro mě bude hodně těžké, protože co si budeme, ale moc jsem v té škole za tři roky nebyla a moc nevím, jaké je to chodit do školy každý den.

Podporovala vás škola v přípravě na tuto olympiádu?
Určitě ano. Musím poděkovat všem učitelům i vedení školy, že mi umožňovali odjíždět na soustředění, abych se mohla co nejlíp připravit na olympijské hry.

Budete mít teď víc času třeba na čtení nebo jiný relax?
Určitě. Teď budu mít hodně času na všechno. Budu buď ve škole, na Dukle, kde budu rehabilitovat a nebo doma. A na to já zvyklá moc nejsem, takže to bude pro mě něco nového.

Zásada - psí spřežení
Dva dny závodů. Na loukách u Zásady bojovali hafani o účast na mistrovství světa

Dala jste si do nového roku nějaké předsevzetí?
Nedávám si žádná předsevzetí. Na tohle já moc nejsem. Tenhle rok mi začal stejně špatně jako ten minulý. Minulý rok začal pádem v Reiteralmu, kde jsem si urvala rameno a loket. A tenhle rok začal urvaným kolenem. Tak doufám, že příští rok začnu líp. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Věřím tomu, že mě tohle posune zase o kus dál, abych mohla být lepší závoďák.

Jaké další plány máte ve své disciplíně?
Já moc neplánuju, co bude bude a co se má stát, tak se stane. Teď mám v plánu se dát co nejdřív dohromady, abych se mohla připravit na další sezonu. V ní mě bude čekat Mistrovství světa jak seniorů tak juniorů. Tak uvidíme, jak to dopadne.

Na úspěchu sportovce se nepodílí jen on sám, ale také další lidé kolem něj. U vás to je také tak?
Určitě. Chtěla bych říct, že bez tak skvělé rodiny, skvělých trenéru a skvělých přátel bych nebyla tam, kde jsem. A moc jim za to děkuju!