Důležitý životní krok chtěl udělat na Mistrovství světa v polském Krakowě. Covid ale rozhodl jinak, mistrovství se nekonalo. Další mělo být v Portugalsku.

„To se konalo, ale podmínky byly stále kvůli covidu výrazně omezené. A náročné to bylo i finančně. I druhý termín v Krakowě byl pro Ludvíka Hasíka nedostupný, protože podmínkou bylo očkování proti covidu.

„A já jsem očkování nemohl, vzhledem ke zdravotnímu stavu, absolvovat. Takže jsem tam nejel a smířil se s tím, že kariéru ukončím na mistrovství republiky,“ zalitoval judista.

A tak trénoval a makal dál. Úspěšný Hasík se každoročně Mistrovství České republiky zúčastňoval a nechyběl ani letos. A v něm obhájil titul mistra republiky. Zároveň se zrodil nápad. Ve Spojených emirátech byla v plném proudu příprava Mistrovství světa. „Letos na jaře jsem se dostal do formy, měl jsem chuť do toho jít. Finančně to ale byl velmi náročný výjezd. Příjemně mě překvapilo vedení jabloneckého Judo klubu a členové. Rozhodli se, že mi přispějí na náklady s tím spojené. Obdržel jsem od nich čtyřicet sedm tisíc. A toho si velmi vážím. No, ale znamenalo to, že tedy už musím určitě jet,“ uvědomil si judista.

Ten už na kontě několik mistrovství světa má. Ale to v Emirátech bylo jiné. „Na předchozí jsem jezdil sám za sebe, všechno jsem si organizoval, platil. Cítil jsem se jako individuál. Toto mistrovství pro mne bylo docela jiné, jako by oddílové, protože členové oddílu se na něm, díky příspěvku, podíleli a já jsem měl odvézt tu hlavní práci,“ vysvětlil Hasík.

A připravoval se opravdu poctivě. Forma přišla ve správný čas. První listopadový víkend odletěla česká výprava do Abu Dabí. Jablonecký Hasík si musel na MS držet váhu. „Já jsem to ale přepískl, shodil jsem víc a to se pak trochu projevilo v závodě. Kila shodím, ale nenaberu je. Nastupoval jsem v kategorii mužů devět plus. A byl jsem v ní nejstarší. Někteří soupeři jsou třeba i o osm let mladší. Někdy už je každý rok znát. V naší kategorii se nás pralo osm,“ vylíčil podmínky Hasík.

Ten, jak připomenul, chce skončit s judem v osmdesátce. Teď je mu sedmdesát devět a půl.

Do závodu měl nastoupit v poledne. Předchozí kategorie a boje o medaile včetně vyhlášení za první polovinu dne se organizátorům trochu protáhly. A Ludva Hasík místo v poledne nastupoval až v šestnáct hodin. „Od deváté hodiny jsem si udržoval v rozcvičení a čekal na zápas. Dostal jsem skupinu, ze které jsme nakonec tři vybojovali medaili, jeden stříbrnou a dva bronzové. To byl celkově výborný výsledek.“

Na Mistrovství světa v Abu Dabí se představily špičky juda, do exotické země se sjelo přes tisíc závodníků, ženy a muži.

„Kvalita a konkurence byly výborné. Pral jsem se s mistry světa z Ameriky, Francie, Holandska. První zápas jsem měl ve čtyři hodiny proti o osm let mladšímu závodníkovi Tadžikistánu. Začal jsem dobře, takticky to vypadalo, že bych ho mohl udělat. Byl ale výborně připravený fyzicky, porazil mě. A prohra mě trochu srazila. Cítil jsem zodpovědnost vůči všem, kteří mi pomohli. A hned prohra. První zápas když prohraješ, tak už nepostupuješ,“ řekl jsem si.

Do dalšího souboje šel s Korejcem. Pořádně se na něj nachystal, vnímal, že dostal šanci. A hned vyhrál na ipon a postoupil do třetího kola, do boje o bronz. Měl se o něj prát s Holanďanem, trojnásobným mistrem světa a účinkujícím mistrem světa z Polska, který porážel všechny, na něž narazil. Přezdívku měl „létající Holanďan.“ Hasík měl ale velkou chuť si s ním poměřit síly. „Byl jsem psychicky i fyzicky v pohodě. A vyhrál jsem. Získal jsem třetí místo a navíc skalp dalšího mistra světa. Dva už jsem porazil na turnajích. Snad jsem tím splatil důvěru všech, kteří mi pomohli k tomu, abych se tohoto mistrovství světa mohl zúčastnit,“ doufá Hasík.

Na kontě už má judista také druhé místo na světě získané v Malaze a třetí z Frankfurtu. Poslední medaili má vystavenou doma. Připomíná mu další velký úspěch a těší ho, že nezklamal a pral se za všechny jablonecké judisty.

A co dál? Plánuje konec, ale určitě ne jen tak obyčejný. „Chtěl bych v Sarajevu na Mistrovství Evropy obhájit, že patřím do špičky ve své kategorii. Sedm let, od roku 2014 do roku 2020, jsem ze zdravotních důvodů nezávodil. Jsem proto dvojnásob rád, že jsem se vrátil mezi ty nejlepší. Už jsem trojnásobný mistr Evropy a titul chci opět obhájit. Ale přece jen po sedmdesátce je to daleko náročnější, než v aktivním věku. Ale že bych si lehl na krovky, odpočíval a usnul na vavřínech? Tak to určitě ne“.

Přes vánoční svátky plánuje dát se trochu dohromady po dlouhém cestování, hlídání váhy, zodpovědnosti nezklamat. Chce ovšem dál pracovat na fyzičce a od ledna naskočit do pravidelných tréninků. Den pro Ludvu Hasíka začíná ranním běháním za každého počasí. Klobouk dolů, mnozí určitě zažili, jaké to je, když se nechce. „Sestavuju si tréninkový plán, mám bezvadné sparring partnery a pro přípravu výborné podmínky, oddíl mi vychází vstříc. Začnu každé ráno během kolem přehrady a rozcvičením. V přípravném období mám v pondělí, středa a pátek judo, v neděli posilování. V závodním období už dělám jen třikrát týdně judo, víc odpočívám. Jak se říká mezi námi veterány: Hlava může, ale tělo už nemůže.“

A jestli má někdy den, kdy se mu nechce? „Určitě. Někdy se musím přemáhat. Ale chci a dělám to pro sebe. A pokud chci závodit, musím kvalitně trénovat. Bez toho to nejde.“

V České republice je ve své kategorii nejlepší. Většinou jde do zápasů s o několik let mladšími borci. Vyrovnaného soupeře, silnou konkurenci, zatím nenašel. Ale žádného nepodceňuje, rád si s každým síly poměří.

A kdy vůbec judo vyzkoušel poprvé? „Bylo to v roce 1959, když jsem nastoupil do učení. Musel jsem se naučit vydobýt si místo v kolektivu. Sport mě od mnohého zachránil a také mne mnohému naučil. Začínal jsem s řeckořímským zápasem v Chomutově. A pak jsem se dostal v Meziboří u Litvínova k judu. A oslovilo mě natolik, že už jsem u něj zůstal.“