Půjčíme-li si peníze nebo poskytneme-li někomu peněžní půjčku, měli bychom postupovat podle paragrafů 657 a 658 občanského zákoníku. Podle jeho ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje k jejich vrácení po uplynutí dohodnuté doby. Dále se stanoví, že při peněžní půjčce lze dohodnout úroky a při půjčce nepeněžité je možné místo úroků sjednat plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti.

Pokud při poskytnutí půjčky úrok sjednán nebude, nemá půjčka samotná žádný dopad na základ daně z příjmů. Jinak je tomu z hlediska daně darovací. Úrok je ve své podstatě úplatou za užívání půjčených peněz. Jestliže při půjčce nedohodneme úrok či jinou formu protiplnění, užívá dlužník peněžní prostředky bezúplatně a vzniká mu podle zákona o dani dědické, darovací a daně z převodu nemovitostí (§6 zákona) jiný majetkový prospěch.

Ten je podle zmíněného zákona majetkovým prospěchem získaným bezúplatně a proto podléhá režimu daně darovací. Dlužník by tedy měl hodnotu získaného majetkového prospěchu stanovit a pokud jde o osobu cizí, na kterou se nevztahuje osvobození od daně darovací, je povinen podat příslušné daňové přiznání a svůj prospěch z bezúročné půjčky zdanit.

Jinak se postupuje v případě, kdy společník poskytne půjčku obchodní společnosti. Daňové souvislosti této četné a v podnikatelské praxi téměř obvyklé situace budeme řešit v příštím článku.