Pokud pronajímáme nemovitost musíme z příjmů dosažených z jejího pronájmu odvést daň z příjmu fyzických osob.

Základem daně při pronájmu nemovitostí je příjem z nájemného snížený o výdaje, které v souvislosti s vlastnictvím a pronájmem nemovitosti vynaložíme.

Zákon o daních z příjmů umožňuje i u příjmů z pronájmu uplatňovat výdaje ve skutečné výši nebo jejich hodnotu stanovit třiceti procentním výdajovým paušálem z dosažených příjmů. Při rozhodování o způsobu uplatňování výdajů zvolíme zpravidla variantu minimalizující základ daně a tím i její výši.

Uplatnění skutečných výdajů je náročnější na administrativu, protože musíme vést evidenci nejenom o příjmech, ale i o vynaložených výdajích. V tomto případě však můžeme kromě prokázaných výdajů na opravu a údržbu nemovitosti, její pojištění, úhradu daně z nemovitostí a podobně, zahrnout do daňových nákladů i odpis nemovitosti ze vstupní pořizovací ceny nebo ceny stanovené znaleckým posudkem, když zahajujeme pronájem nemovitosti, kterou vlastníme déle než pět let.

Jestliže jsme k nákupu pronajímané nemovitosti využili hypotéční úvěr, zvýšíme své daňové výdaje i o hodnotu úroků za příslušné zdaňovací období.

V případě, že část pronajímané nemovitosti využíváme i pro své bydlení, krátíme všechny uvedené výdaje v poměrné výši odpovídající poměru části pronajímané plochy budovy k celkové využitelné ploše.