Především díky ekonomické krizi se rozšířil nešvar, který odboráře trápí v současné době asi ze všeho nejvíce. Ukončování pracovního poměru dohodou. Firmy se potřebují zbavit zaměstnanců a potřebují, aby je to z finančního hlediska zasáhlo co nejméně.

„Ty případy se množí. Vedoucí si zavolají člověka do kanceláře a v přesile ho tlačí k podpisu,“ říká předseda Asociace samostatných odborů v Libereckém kraji.

Manažeři při takovém jednání často využívají faktu, že jsou řadoví pracovníci neznalí právních záležitostí. Proto na ně vytahují hrozby, které jsou neopodstatněné a nesmyslné. „Tvrdí jim, že něco porušili, například pracovní kázeň. A že když nepodepíšou, dají to do potvrzení o zaměstnání a člověk pak nedostane podporu,“ vypráví Šubrt.

Podle zákoníku práce však musí firma jednak porušení pracovní kázně nejprve oznámit písemně. A výpověď připadá v úvahu až po třetím takovém upozornění. Do potvrzení o zaměstnání, neboli zápočtového listu, se navíc píše jen porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Žádný jiný důvod se uvádět nesmí.

„Lidi nevědí, že je to hloupost a tak ze strachu přistoupí na dohodu. Považujeme to za šikanu, za vydírání lidí. Zaměstnavateli se ta šikana pochopitelně vyplatí, protože ušetří za odstupné,“ vysvětluje odborář s tím, že manažeři firem znají zákoník práce velmi dobře, záměrně ho ale upravují a zkreslují.

Pokud člověk pod nátlakem dohodu podepíše a pak toho lituje, může se soudit o neplatnost dohody. Ukončení pracovního poměru však musí soudně napadnout do dvou měsíců. „Dobré je mít důkaz. Tedy buď mít někoho s sebou, třeba spolupracovníka, anebo si prostě tajně zapnout v kapse diktafon. Zaměstnavatelům se líbí mít převahu, zákoník práce ale říká, že zaměstnanec je jejich rovnocenným partnerem. Nelze, aby jedna strana měla výhodu nad druhou,“ uzavírá Milan Šubrt.