Lukáš Mašek otevřel svou Hamrovskou řemeslnou pekárnu před Vánoci 2019. Prožil dva roky s opatřeními proti šíření covid-19 a jak sám říká, přežije i rostoucí ceny energií a válku na Ukrajině. „Zdražit jsme museli, ale jen v jednotkách procent. Musím ale hledět do dalších let,“ popsal současný stav.

Lukáš Mašek
- 42 let
- pekař
- majitel Hamrovské řemeslné pekárny

Jak je na tom malé pekařství s prodejem jen ve svém jediném obchodě dnes?
Přestavěli jsme obchod, je nyní světlejší a vzdušnější. Obchod teď máme směrem k parkovišti, které nechala radnice zbudovat po demolici vybydleného domu. Dnes za něj platím nájemné, ale vyplácí se. Možná lidi ze začátku zmátlo, že za výlohou směrem do ulice jsou naskládané pytle s moukou, ale rychle změnu pochopili.

Médii prosakují zprávy o problémech energeticky náročných provozů s platbami za zálohy, které se prudce zvyšují. Jak jste na tom vy?
Zaplaťpánbůh mám ceny elektřiny, na kterou pečeme, zastropované do konce příštího roku. Přesto jsme museli ceny zvednout. Můj dvorní mlynář, od kterého beru velice kvalitní mouky, to bohužel takto neměl a cena za kilowatthodinu elektřiny mu vylétla snad až na devět korun. Dnes platím za kilogram mouky 13 korun oproti někdejším 8,50. Rostou ale i ceny dalších vstupních surovin. Cukr, tuky, koření. Museli jsme zdražit v průměru o osm procent.

V řemeslné pekárně Lukáše Maška ve Velkých Hamrech se vše dělá ručně. Zaměstnankyně právě balí buchty.
Nejhorší je zavřít se do kanceláře, to ztratíte přehled, říká pekař z Hamrů

Jak to ale bude poté, co vám zastropování skončí?
Mám více než rok času, a tak vymýšlím – ještě s jedním podobně malým pekařem od Turnova – jak dál. Máme v plánu vybudovat solární elektrárnu. Naštěstí máme vhodný pozemek hned nad objektem pekárny. Jen řeším, jak tam dostat panely, protože terén je relativně špatně přístupný. Ale věřím, že s tím se popereme. Spočítali jsme její kapacitu tak, aby utáhla pec, která je samozřejmě z našeho vybavení nejvíce energeticky náročná.

Jak je ale známo, síla slunce nedrží celý rok. Co v zimě?
Alternativ máme málo. Plyn u nás není, a navíc je velmi drahý. I když jsem proti „špinavým“ zdrojům energie, přemýšlíme o tom, že instalujeme vytápění na lehké topné oleje. To je ale zatím jen ve fázi myšlenek, teď se soustředíme na výstavbu solární elektrárny. Zatím nevím, kam instalovat baterie, přece jen se bojím, že by mohl vzniknout požár.

Začal jste samostatně podnikat na konci roku 2019, za pár měsíců přišla pandemie covidu a s tím spojená omezení. Jak jste vše ustál?
Překvapivě dobře. Možná nám ta pandemie paradoxně i pomohla. Malý krámek nevyžadoval taková omezení a lidé si k nám cestu našli. Byla to tvrdá škola a tím jsme z toho vyšli silnější. Těžíme z toho dodnes a věřím, že i do budoucna. Mám teď štěstí, že do firmy přišel můj bratr Tomáš, já jsem jen pekař, což on také, navíc má ale duši obchodníka.

Jak jste se k pečení dostal?
Moji rodiče začali v pekařství podnikat hned po sametové revoluci, v práci byli od rána do večera. Už na základní škole jsem jim musel – ale rád – pomáhat. Začal jsem asi ve dvanácti letech. Nejdříve jsem prodával pečivo z okénka, pokračovalo to vykládkou mouky do skladu. Skládal jsem třeba i sto dvacet pytlů mouky, to byla docela dřina. Potom už jsem chodil do pekárny na brigádu, hlavně na pečení chleba.

O vašem dalším směřování bylo tedy jasno?
Šel jsem studovat do Frýdlantu a vyučil jsem se za pekaře. Vrátil jsem se po škole do rodinné firmy, ale stále mi chyběly informace. Pořád jsem nevěděl, proč se musí tohle těsto dělat takhle, další úplně jinak. Nastoupil jsem proto na průmyslovku do Pardubic, což byla mistrovská škola. Dojížděl jsem tam při práci tři roky. Dozvěděl jsem se tam konečně, co jsem chtěl vědět. Jak fungují procesy v těstech, do hloubky jsem poznal pekařské a cukrářské technologie. Škola mi ohromně pomohla. Chtěl jsem ještě zkusit vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, ale o školu byl veliký zájem, tam jsem se nedostal.

Volby. Ilustrační foto.
Do Bedřichova se stěhují noví obyvatelé, volby výrazně neovlivní

Své výrobky prodáváte jen ve Velkých Hamrech?
Jen tady. Chceme ještě dovážet do spřátelené cukrárny v Jablonci. To ale bude vše, chci, aby pekárna zůstala vysloveně rodinnou firmou. Do marketů dodávat nebudeme. Chci, abychom měli vše pod kontrolou, abych mohl péct postaru, bez kompromisů. I ten současný krámek nás pohodlně uživí. Člověk nesmí zpychnout, to je pak špatně.

Dokážete si představit, že byste dělal něco jiného než pekařinu?
Já se kolem pekařiny motám celý život. Krásná, voňavá, tvrdá práce.