V současné době se vedou spory o znění zákona o dani z přidané hodnoty.

S účinností od začátku roku tento zákon nařizuje, aby se v případě slev poskytnutým osobám ve zvláštním vztahu k plátci – a mezi tyto osoby patří i osoby v pracovně právním vztahu tedy zaměstnanci – daň z přidané hodnoty odvedla nikoliv z ceny po slevě, nýbrž z ceny obvyklé.

Protože cenu obvyklá není nikde stanovena a její výši musí určit samotný plátce, vydalo Ministerstvo financí 24. února informaci o zásadách, které při jejím vymezení musíme respektovat.

Cenou obvyklou se rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popřípadě obdobného majetku nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni uskutečnění plnění.

Při stanovení ceny obvyklé se berou v úvahu všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, např. snížení ceny při výprodeji sezónního zboží.

Avšak nepromítají se do ní vlivy mimořádných okolností, např. finanční potíže kupujícího či prodávajícího, přírodní a jiné kalamity.

Pokud při dodání zboží, převodu nemovitosti a poskytnutí zboží nelze zjistit cenu srovnatelného dodání, vychází se pro účely stanovení základu daně z nákladového způsobu oceňování podle zákona o oceňování majetku.

Znamená to, že cenu určíme s přihlédnutím k nákladům, které by bylo nutno vynaložit na dodání zboží nebo převod nemovitosti, v případě služby na její poskytnutí, ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.

Informace poskytnutá Ministerstvem financí pokračuje dalším textem a je rozsáhlá. Výmluvně tak dokládá, že i úplně nová znění zákonů mají k neustále a všemi deklarovanému požadavku jednoduchosti a přehlednosti daňové legislativy nesmírně daleko. Cena, kterou za takové zákony platíme, je obvykle a stále velice vysoká.