Podle Milana Šubrta, předsedy krajského sdružení Asociace samostatných odborů, vedení mnohých firem zneužívá hospodářské krize a vyhrožuje zaměstnancům vyhazovem, když nebudou pracovat přesčas.

Lidem, kteří v důsledku útlumu výroby měli třeba jen čtyřdenní pracovní týden, tak klesá reálná mzda, a ze ztráty zaměstnání mají větší strach než například před rokem. Proto raději své vedoucí poslechnou, než aby přišli o místo.

„Ty firmy, které dodávají komponenty pro mladoboleslavskou Škodovku, jdou nyní nahoru. Někde dokonce v současné době vyrábějí víc, než před rokem, kdy jsme o hospodářské krizi neměli ani tušení. Proto potřebují, aby lidé pracovali přesčas a o víkendech. Slovo nezaměstnanost pak používají jako zaklínadlo, a svým lidem vyhrožují vyhazovem,“ vysvětlil Milan Šubrt, předseda krajského sdružení Asociace samostatných odborů.

„Řešili jsme teď tento způsob jednání se zaměstnanci v jednom velkém libereckém závodu. Tam jsme se jako odborová organizace spojili přímo se zahraničním vedením,“ dodal.

Spor zaměstnanců s českými manažery dopadl vítězstvím pracovníků. Vedení podniku přislíbilo, že místo příkazů, se začne s dělníky domlouvat.

Na uvolněná místa berou brigádníky

Některé firmy, které musely kvůli poklesu zakázek propouštět, a nyní opět oživují výrobu, ale neberou zpět ty pracovníky, jichž se v důsledku krize dříve zbavili.

Sahají po brigádnících, dodaných pracovními agenturami. I to nejenže vnáší neklid mezi stálé zaměstnance, ale navíc poškozuje dobré jméno a výkonnost celé firmy, neboť brigádníci často vyrábějí zmetky.

„Zatímco podle našich informací podniky platí za hodinu práce brigádníka agenturám až 150 korun. Samotný brigádník dostane z toho na ruku jen 50 korun. Nemá žádnou motivaci, není ani tak, jako bývá stálý zaměstnanec, odměňován prémiemi za kvalitu a výkon. Ať pracuje, jak chce, je placený pořád stejně,“ řekl Milan Šubrt.

Jak vysvětlil předseda krajského sdružení odborářů Milan Šubrt, mnozí z propuštěných stálých zaměstnanců nesou velice citlivě to, že jejich někdejší práci vykonává nyní nějaký brigádník, někdy i Slovák nebo Ukrajinec, zatímco oni jsou na podpoře.

Přitom nezaměstnanost byla v červenci například na Liberecku nejvyšší za posledních pět let.

„Mnozí z vyhozených stálých zaměstnanců dělali svou práci roky, jsou kvalifikovaní, a byli zvyklí pracovat na směny. I kdyby je bývalý zaměstnavatel povolal zpět do práce jen třeba na tři měsíce, pomůže jim to i finančně,“ podotkl Milan Šubrt.

Podniky totiž sahají po agenturních pracovnících také proto, že potřebují krátkodobou výpomoc. Vedení firem si není jisté, zda budou mít dost zakázek i třeba za půl roku nebo rok.

Brigádníci kazí morálku i stálým zaměstnancům

K systému stálých zaměstnanců se nyní vrací po neblahé zkušenosti s brigádníky například firma Grupo Antolin Bohemia z Chrastavy. „V současné době nemáme ani jednoho brigádníka, jen stálé zaměstnance. Nedá se to paušalizovat, ale je pravda, že velká část brigádníků hledí hlavně na to, jak přežít ty hodiny ve fabrice.

Nejsou závislí na výkonu, na kvalitě jim nezáleží. Když je v jednom podniku agenturních pracovníků hodně, pak kazí morálku také ostatním,“ zdůraznil generální ředitel společnosti Grupo Antolin Bohemia v Chrastavě Petr Papánek.

Firma propustila na jaře kolem 100 lidí. Po oživení výroby začala stavy opět doplňovat novými pracovníky. Nových lidí přijali ve společnosti zhruba 60, a všechny na základě výběrového řízení.

„Brigádníků jsme mívali hodně. Podle našich zkušeností jich musí být v podniku méně než 10 procent. Jakmile překročí množství agenturních pracovníků tuto mez, nedělá to dobrotu,“ poznamenal ředitel Grupo Antolin Petr Papánek.

„Ale s některými brigádníky jsme byli natolik spokojeni, že jsme si je nechali nastálo. Mezi novými zaměstnanci, které jsme přijali, jsou také bývalí stálí pracovníci. Ty šikovné jsme vzali zpět,“ dodal.