I v dalších stoletích se zachovala na Moravě vzestupná tendence v rozvoji vinic. Tuzemští vinaři vedli v průběhů staletí řadu sporů proti rakouským kolegům - vzájemně si totiž konkurovali.


Naši vinaři tak začali dovážet svá vína do severnějších oblastí, např. na krakovském trhu v 16. století měla jasnou převahu nad víny jinými.


V době vrcholného rozvoje moravského vinařství se plocha rustikálních vinic odhadovala asi na 17 000 ha jen v nejintenzivnějších oblastech krajů brněnského, znojemského a uherskohradišťského. Mnoho vinic bylo roztroušeno i na Hané a daleko severněji. Po hrůzách a pustošení pobělohorského období rozloha moravských vinic klesla až o polovinu.


Teprve koncem 17. století dochází k postupné obnově vinic. Došlo ke zkvalitnění obchodování s vínem - začala se více prodávat vína vyzrálá, jež prodělala i několikaletý vývoj na sudu. Cena takových vín byla však vyšší a dokonce i dvojnásobná.


Tento poznatek vedl ke zkvalitnění sklepního hospodářství, a tak od II. poloviny 16. a zejména pak v 17. století jsou zámecké sklepy vybavovány velkoobjemovými sudy.


V roce 1784 došlo k rozdělení moravských vín do třech jakostních tříd s ohledem na jejich původ.


Autor je manažerem Domu vína
(p.krejcik@dum-vina.cz)

pokračování příště