Pro daňové účely je třeba rozlišovat mezi opravou nemovitostí, která odstraňuje důsledky fyzického opotřebení a uvádí majetek do původního stavu nebo jejím technickým zhodnocením, kdy účelem stavební činnosti je změna dosavadního stavu majetku.
Oprava je bez jakéhokoliv omezení finančním limitem v plné výši vynaložených prostředků daňovým nákladem období, ve kterém je prováděna, dokončené technické zhodnocení pak zvyšuje evidenční hodnotu nemovitosti a do daňových nákladů vchází formou odpisů po dobu 30 či 50 let. Z tohoto vymezení vyplývá, že finanční úřady mají rády technická zhodnocení zatímco pro daňové poplatníky je výhodné kvalifikovat stavební činnost jako opravu.
Nový zákon o daních z příjmů ve znění platném od 1. ledna 2008 nově zavádí v § 33a možnost závazného posouzení skutečnosti, zda je zásah do majetku technickým zhodnocením. Protože cena stavebních prací se mnohdy pohybuje v řádech statisíců či milionů, může daňový poplatník podle nové právní úpravy v zájmu své daňové jistoty požádat příslušného správce daně o vydání rozhodnutí o závazném posouzení konkrétního zásahu do majetku. V žádosti o vydání tohoto rozhodnutí uvede kromě jiného své identifikační údaje, popis a označení majetku, popis stavu posuzovaného majetku, výdaje, u kterých má pochybnosti a popis prací, které budou vykonány včetně návrhu výroku rozhodnutí o závazném posouzení.
Za vydání tohoto závazného rozhodnutí zaplatí daňový poplatník 10 000 Kč.