Dlužník si totiž svůj základ daně sníží o hodnotu neuhrazeného závazku přestože za odebrané zboží či poskytnutou službu nezaplatil. Daňové uplatnění nákladů není na jeho straně - pokud vede účetnictví - podmíněno úhradou příslušných faktur.
Aby se alespoň zčásti kompenzovala skutečnost, že věřitel hodnotu nezaplacené pohledávky zaúčtované ve svých výnosech zdanil, umožňuje mu zákon o rezervách v souvislosti se zaúčtovanými, ale po delší dobu neuhrazenými pohledávkami, vytvářet daňově účinné opravné položky na straně. Jejich tvorba však dále snižuje daňové výnosy státu.
Podle nové úpravy zákona o daních z příjmů, která nabude účinnosti od 1. ledna 2008, bude mít dlužník povinnost zdanit hodnotu závazků zachycených v jeho účetnictví, pokud od doby jejich splatnosti uplynulo více než 36 měsíců. Toto opatření nemá být trestem, nýbrž zajištěním vypořádání nezdaněného prospěchu dlužníka vzniklého odběrem neuhrazeného plnění.
Zdaněním neuhrazeného závazku tak vznikne spoluúčast dlužníka na dopadech, které vznikly veřejným rozpočtům v souvislosti s jím neuhrazenými pohledávkami.
Úprava zdanění neuhrazených závazků je obsažena v § 23 odst. 3 písm.a) bod 12 nového znění zákona o daních příjmů a obsahuje i výčet závazkových titulů, na které se dodanění nevztahuje.
