Maratón jednání, ke kterému se každoročně upínají zraky tisíců lidí, je u konce.

Odbory v Libereckém kraji ukončily drtivou většinu tahanic o znění kolektivních smluv se zdejšími firmami. Desítky hodin u jednacích stolů měly jedno hlavní téma: výše navýšení mezd v letošním roce.

Jak jednání probíhala a jaké výsledky přinesla nám v rozhovoru popsal předseda krajské Asociace samostatných odborů v Liberci, Milan Šubrt.

První otázka je nasnadě. Jak dopadlo navýšení mezd na letošní rok. Povedlo se vám splnit cíl, kterým byl nárůst o tři procenta?
Jsem velmi rád, že mohu říct ano, povedlo se. I když bylo jednání velmi komplikované, dokonce složitější než na rok 2009, průměrně se nám podařilo dohodnout navýšení o tři procenta.

Říkáte průměrně. Znamená to, že někde dojde k vyššímu navýšení a jinde zase třeba mzdy neporostou vůbec?
Především jsme rádi, že nemáme ani jedinou firmu, u níž bychom přistoupili na jakékoli ponížení mezd.
A jen u čtyřech firem z celkových třiaosmdesáti, se kterými jsme kolektivně vyjednávali, jsme zakonzervovali stávající stav.
Ve velké většině tedy došlo k nárůstu, v průměru o ty tři procenta.

Takže firmy chtěly mzdy na letošní rok dokonce snižovat?
Ano, byly takové firmy. Říkali nám: sice snížíme platy, ale aspoň zachováme pracovní místa.
Takový postoj však pro nás znamená určitý druh vydírání. Věděli jsme, že výsledek firem napojených na automobilový průmysl nebyl na konci roku zase tak špatný, aby se musely sahat lidem na peníze.

Dobře, ale zaměstnavatelé si asi hodně stáli za svým. Jaké argumenty je nakonec přesvědčily?
Především jsme se jim snažili vysvětlit, že zaměstnanců si musí vážit. Že kdyby nebylo výrobních dělníků, neměli by logicky práci ani manažeři. A právě manažerům jsme zdůrazňovali fakt, že jich se ekonomická krize téměř vůbec nedotkla. V kraji přišlo o práci patnáct tisíc lidí a zkuste si zavolat na úřad práce a zjistit si, kolik mezi nimi bylo manažerů. Ani mzda se jim nesnižovala, protože se ušetřilo právě na těch propuštěných dělnících.

Chápu, že navýšení mezd byl základ, ale snažili jste se pro zaměstnance dojednat i jiné výhody?
V první řadě jsme se opravdu orientovali na navýšení základních mezd a příplatků a někde jsme se snažili lidem zařídit také navýšení různých benefitů. V některých firmách jsme měli sjednanou dobu dovolené nižší, než je standardních 25 dnů. Když tyto firmy nechtěly navýšit mzdy, sjednali jsme alespoň nějaké podobné zlepšení podmínek.

Přineslo vám letošní kolektivní vyjednávání nějaký úplně nový poznatek?
Přemýšlel jsem o tom a napadla mě jedna zajímavá věc. V České republice a také v Libereckém kraji jsou hodně rozšířeny dvě vyspělé ekonomiky, japonská a německá. Dovolil bych si je srovnat. Zatímco zkušenosti, které máme s Japonci jsou velice pozitivní, německé firmy se často chovají povýšeně, arogantně a nezajímají je problémy zaměstnanců. Alespoň takový je můj dojem.

Vím, že neradi jmenujete konkrétní firmy, ale přesto. Je nějaký vyloženě kladný a na druhé straně odstrašující příklad toho, jak se firmy k jednání staví?
Tím pozitivním příkladem je zcela jednoznačně právě japonské Denso. Tam jsme dosáhli navýšení platů o 4 procenta, což byl jeden z našich nejlepších výsledků v rámci celé republiky.

A z pozice přístupu vedení při vyjednávání se zástupci zaměstnanců je Denso dnes již absolutní špičkou v Libereckém kraji. Japonské vedení se velmi zajímá o to, jak jsou lidé spokojení a hledá cestu, jak problémy zaměstnanců řešit. Naopak jsou tu firmy, kde se vedení o lidi vůbec nezajímá a odmítá s nimi jakkoli komunikovat.

Tím se dostáváme k tomu negativnímu příkladu…
Ano, je mi líto, že to musím do médií opakovat už poněkolikáté, ale tím příkladem je firma CiS Systems z Nového Města pod Smrkem. Je to v podstatě jediná firma v oblasti a tak zneužívá svého postavení a toho, že nemá konkurenci.

Lidé se bojí propouštění a firma nám řekla, že se tomu nevyhne, pokud bude muset navýšit mzdy. Tak jsme museli ustoupit a navýšení tam bude letos nulové.