Povinností je existence knihy pracovních úrazů v každé hale. „Problém vzniká z toho, že se člověk zraní, ale řekne si, že to nic není, že to bude dobré, a proto do knihy úrazů se nic nenapíše. Jenže druhý den se může ukázat, že zranění je vážnější. Pokud pak lékař nenajde úraz v knize, nedá se to kvalifikovat jako pracovní úraz a zaměstnanec od firmy nic nedostane,“ říká předseda krajské Asociace samostatných odborů v Liberci Milan Šubrt.

Nadřízený pracovník by měl vždy ihned po úrazu provést základní zápis s podpisem svědků. Další povinností zaměstnavatele je do pěti dnů od vzniku úrazu vypracovat podrobný záznam.

Jde o popis toho, jak ke konkrétnímu zranění došlo. Tiskopis pak musí dostat k podpisu samotný zaměstnanec, který musí s jeho zněním souhlasit. Záznam se pak posílá na příslušnou pojišťovnu.

„Vyplňuje se tam, co porušil zaměstnanec a co zaměstnavatel. Taky se může stát, že podepíšu to, co se ani nestalo. Chce to pozorně číst, protože po podpisu už to člověk nevrátí. Pokud zaměstnavatel uvede, že to proběhlo jinak, než je skutečnost, má zaměstnanec právo tam dopsat svůj pohled na věc a pak teprve podepsat,“ podotýká Milan Šubrt.

Když se prokáže, že zaměstnanec sám nic nezavinil, dostane dorovnání nemocenské do výše průměrného výdělku. Naopak vůbec nic zaměstnanec nedostane pouze v případě, že se v jeho krvi zjistí přítomnost alkoholu.

„Všechny firmy se snaží prokázat svou nevinu a některé volí i nezákonné prostředky. Například vyhotoví pouze jeden záznam a po podpisu tam ještě něco doplňují. Zákon však hovoří o tom, že se záznam o pracovním úrazu musí vyhotovit vždy dvakrát,“ uzavírá Šubrt.