Když si chce někdo dodělat při práci střední nebo vysokou školu, není to v zájmu zaměstnavatele. Pracovník to dělá pouze sám pro sebe. Je to tedy rozdíl oproti třeba nějakému školení, které zaměstnavatel hradí,“ vysvětlil předseda krajské Asociace samostatných odborů v Liberci Milan Šubrt.

Zákoník práce říká, že zvyšováním kvalifikace je studium, vzdělávání nebo třeba školení, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele.
Pak jsou však zaměstnavatelé, kteří nepotřebují, aby si zaměstnanci kvalifikaci zvyšovali. Je to tedy pouze osobní zájem pracovníka.

„Většinou studium pochopitelně zasahuje do pracovního týdne, takže zaměstnavatel řekne, to si studujte za vlastní náklady a ve volném čase,“ vysvětlil Milan Šubrt. Pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na nějakém kompromisu, jeho jedinou šancí je čerpání dovolené nebo neplacené volno. „To pak pro ty lidi není úplně nejlepší věc, vyčerpat dovolenou na studium, proto je vždy lepší snažit se nějak dohodnout,“ doplnil Milan Šubrt.

Často praxí je podle něj postup, kdy zaměstnavatelé žádají, aby pracovník podepsal dohodu, že ve firmě nějakou dobu po zvýšení kvalifikace zůstane. „Pokud mu vyjde vstříc, chce z toho také něco mít. Nejde, aby zaměstnanec využíval výhod ze strany zaměstnavatele, a pak hned z firmy odešel,“ dodal liberecký odborář.

Na takovou dohodu pamatuje i zákoník práce. Její součástí bývá zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat v té dané firmě po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu pěti let. Popřípadě může zaměstnanec uhradit náklady, které firma na zvyšování jeho kvalifikace vynaložila.