Předmětem silniční daně jsou podle § 2 odst. 1 zákona o dani silniční (zákon 16/1993 Sb.) silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná a provozovaná v České republice, jsou-li používána k podnikání nebo k jiné samostatné výdělečné činnosti anebo k činnostem, z nichž plynoucí příjmy jsou předmětem daně z příjmů u neziskových subjektů.

Nejpočetnější skupinou poplatníků silniční daně (§4 odst. 1 zákona o dani silniční) jsou fyzické a právnické osoby, které jsou provozovateli výše uvedených vozidel a jsou zapsány v technickém průkazu.

Zákon o dani silniční však současně v druhém odstavci stejného paragrafu stanoví, že poplatníkem silniční daně je i zaměstnavatel, pokud svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla vyplácí cestovní náhrady a jestliže povinnost zaplatit daň nevznikla již samotnému provozovateli vozidla.

Toto ustanovení však platí pouze v případě, že zaměstnanec při pracovní cestě použije osobní automobil.

Pokud by pro výkon pracovní cesty použil jiný druh silničního motorového vozidla, např. nákladní automobil, který má ve svém vlastnictví, a zaměstnavateli ho ani nevypůjčil ani nepronajal, zaměstnavatel poplatníkem daně není a silniční daň uhradí zaměstnanec, přestože za použití svého nákladního automobilu obdrží od zaměstnavatele cestovní náhradu.

Sazba daně za použití zaměstnancova osobního automobilu při splnění uvedených podmínek je 25 Kč za den, je-li to pro poplatníka (zaměstnavatele) výhodnější.