1. dubna vstoupila v účinnost novela zákona o dani z přidané hodnoty. Daňoví poplatníci určitě nepřivítají změny při nárokování odpočtu daně z přidané hodnoty u nakupovaných vstupů (materiálu, služeb, zboží apod.). Podle § 73 odst. 1 vzniká nárok na odpočet daně pouze ve vazbě na existenci a přijetí daňového dokladu, např. faktury.
Z textu druhého odstavce stejného paragrafu dále vyplývá, že plátce může uplatnit nárok na odpočet daně na vstupu nejdříve za zdaňovací období, ve kterém daňový doklad obdržel. Dřívější zákonná úprava umožňovala, abychom v případech, kdy k dodávce materiálu, zboží nebo služby došlo např. 26. dubna a dodavatel vystavil příslušný daňový doklad 2. května, si daň na vstupu z přijatého plnění uplatnili již ve zdaňovacím období uskutečnění dodávky, tedy v dubnovém přiznání k DPH.
Od 1. dubna 2011 si ale daňový odpočet můžeme nárokovat teprve v tom zdaňovacím období, ve kterém budeme mít daňový doklad k dispozici, tzn. v daňovém přiznání za měsíc květen.
Plátci daně z přidané hodnoty musí od dubna věnovat zvýšenou pozornost i kontrole formálních náležitostí daňových dokladů. Pokud nebudou obsahovat údaje rozhodné pro výpočet daně nebo daňové identifikační číslo, nemohou být podle nového znění zákona za daňové doklady považovány a nároky na odpočet uplatněné na jejich základě finanční úřady doměří. Údaji rozhodnými pro výpočet daně jsou kromě daňového identifikačního čísla základ daně a sazba daně.
Z povahy uvedené legislativní změny vyplývá, že nespravedlivě a nemorálně zvýhodňuje stát, který za zdaňovací období vybere daň za všechna uskutečněná plnění a oprávněné nároky na vrácení daně z přidané hodnoty na vstupu jejím plátcům v řadě případů o měsíc či čtvrtletí pozastaví. Novela zákona podnikatelům zjevně přináší i další výrazný nárůst jejich daňové a účetní administrativy včetně zvýšení míry její komplikovanosti a nepřehlednosti.
