Maminka dvou dětí, která není profesionální horolezkyní, si chtěla splnit sen – výstup na horu K2, ikonu a sen všech horolezců. Přizvala k tomu i filmařku Janu Počtovou, autorku dokumentů Generace Singles a Nerodič, která její výstup přetavila ve film K2 vlastní cestou, jenž bude mít brzy premiéru v kinech. Nevyšlo to ale na první pokus, o výstup na K2 se totiž Klára Kolouchová v minulosti už dvakrát pokusila, neúspěšně.

„V roce 2016 náš vrcholový útok zastavila lavina, v roce 2018 zdravotní potíže. Teprve do třetice si vše sedlo, jak mělo. Ale ani minulý rok to nebylo bez komplikací,“ vzpomíná horolezkyně a podotýká, že film na dvě předchozí expedice volně navazuje.

„Ale přirozeně se v něm soustředíme na tu finální expedici vloni v létě. I ta byla poměrně dramatická,“ říká Klára Kolouchová. Co se stalo? „Po prvním vrcholovém pokusu jsme se ve výšce 8300 metrů museli otočit zpět a během čtyřiadvaceti hodin sestoupit až do základního tábora. Následovala velká porada, ostatní týmy to víceméně vzdaly. Rozhodli jsme se pro druhý – poslední pokus.“

Nikdo není nad věcí, když se bojí o blízkého člověka

Všechny chvíle ale nebyly tak dramatické a našel se prostor i pro zábavu, dokonce pro tanec. „Každá expedice je extrémně náročná fyzicky i mentálně. Když pak nastane pár dní volna, setkání s členy sousedních expedic je vítaným zpestřením. A když se sejde dobrá společnost, tanec nikdy neodmítnu,“ usmívá se Klára Kolouchová, které při jejích expedicích doma drží palce rodina.

„Než jsem poprvé zhlédla hrubý sestřih našeho filmu, byla jsem přesvědčená, že si už za ta léta zvykli a jsou nad věcí. Ale díky jejich otevřeným výpovědím jsem si uvědomila, že se na to asi nikdy úplně zvyknout nedá. Přesto vždy stojí za mnou a mám jejich naprostou podporu,“ svěřuje se amatérská horolezkyně.

I když touha dosáhnout vrcholu hory je velkou motivací, v hlavě se Kláře Kolouchové honí i myšlenky na to, že by výstup také nemusela přežít: „To je riziko spojené s každou expedicí, na kterou vyrážím. Element nebezpečí i jistá míra strachu k lezení po vysokých horách zkrátka patří.“ Pocity, které pak zažila na vrcholu K2, byly naopak balzámem na zjitřenou duši.

„Na vrcholu je to emoční hurikán. Obrovská úleva, že už nemusím stoupat výš, radost i vědomí, že mne čeká stejně náročný sestup. Klasika – horolezci slaví až v základním táboře. Nebo vlastně ještě mnohem později, s odstupem několika měsíců. Někdy mám pocit, že si to nejvíc užívám právě teď. Zrovna dokončuji výstavu velkoformátových fotografií z expedice, která je od 13. července k vidění v Praze Na Příkopě,“ líčí Klára Kolouchová.

Její plány do budoucna jsou pak jasné – zdolat další horu. „Hory jsou mojí velkou životní láskou, jen tak se jí nehodlám vzdát. A dcera Emma už dorostla do věku, kdy by mi mohla dělat parťačku. Třeba už na podzim se podaří vyrazit do Himálaje,“ uzavírá.

Klára Kolouchová

Vedle Everestu a K2 vystoupala Klára i na posvátnou Kanchenjungu a stala se tak první Češkou, která zdolal tři nejvyšší vrcholy světa. Do osvědčené škatulky profesionální sportovkyně ovšem úplně nezapadá. Lezení se věnuje jen jako koníčku, má za sebou profesionální kariéru v businessu, užívá si radosti běžného života i samotné ženství. S manželem vychovává dvě děti, které po dobu expedice na dlouhé týdny „opouští“.