Za pár měsíců spolu budete už deset let, což se v showbyznysu hned tak nevidí. Ani lockdown vaším vztahem neotřásl?
Veronika: Musím přiznat, že jsem se toho docela bála. Všichni zůstali se svými partnery doma, a je pravda, že i pro nás to byla zkouška, protože za těch devět let, co jsme spolu, jsme byli zvyklí být oba pořád v práci. Někdy jsme se několik dní ani nepotkali, protože Bisi brzo ráno vstával, já ještě spala, a když se večer vracel, tak jsem zase odjížděla na představení, takže jsme se kolikrát viděli jen v posteli. Ani jeden jsme nevěděli, jak to bude vypadat, když spolu budeme víc. Bisi kvůli koronaviru také netočil a musím říct, že to bylo super. V té době jsem byla zrovna těhotná a bylo hezký, že jsme spolu všechno prožívali. I narození syna. Každé mamince bych přála mít doma partnera v prvních týdnech po porodu. Pro mě to byla neuvěřitelná pomoc. Bisi naštěstí není ten typ, že by si jen lehl do vedlejší místnosti, abychom ho nerušili, ale nosil mi třeba malého v noci na kojení, což bylo fajn a doteď je úplně stejný rodič jako já. Nemáme to tak, že by se jeden staral víc a druhý míň. Máme to oba stejně, vše spolu sdílíme. Manžel má ještě staršího syna z předešlého dvanáctiletého vztahu a je pravda, že v době, kdy se Tedísek narodil, tak Bisi začínal točit Vyprávěj a byl pořád v práci, takže si ho tolik neužil. Je bezva, že teď má tu možnost být s námi.
Máte nějaký recept na spokojený vztah?
Veronika: Náš vztah je hodně o komunikaci. Mám štěstí, že jsem našla nejenom lásku, ale i kamaráda a parťáka pro život. Když nastanou nějaké problémy, tak se je snažíme řešit. Jsem z domova naučená nezametat nic pod koberec, a jak se mi něco nelíbí, tak to řeknu a mluvíme o tom. To nám, myslím, celkem jde, proto jsme možná takhle dlouho spolu.
Lezete si i po tolika letech něčím na nervy?
Biser: Mně leze občas na nervy Ebina. (smích)
Veronika: To je náš pes. Bisi s ní právě přišel z veteriny. V každém vztahu je asi něco, co vás na tom druhém štve, ale to je normální.
Biser: U nás to ale nikdy nemá dlouhého trvání. Maximálně do druhého dne. (smích)
Veronika: Ani to ne. Myslím, že jsme neměli žádné období, kdy bychom se dlouhodobě hádali nebo něco zásadního řešili.
Biser: Kdysi jsme měli krizi.
Veronika: Jo, ale to už je dávno. Měli jsme ji hned na začátku. Asi po dvou letech. Vzali jsme se docela rychle a museli jsme si oba uvědomit, co chceme. A k tomu musím říct, že jsem netušila, že se dá do stejného člověka zamilovat dvakrát. Navíc u mě to bylo podruhé ještě intenzivnější.
Biser: Krize vás vždycky prověří. Toho druhého najednou vidíte z úplně jiné perspektivy, a když se tím vším prokoušete a neskončí to rozchodem, tak si myslím, že vás to oba posílí. Je dobré umět to zvládnout. Daleko lépe spolu pak komunikujete a umíte už vycítit problém.
Relativně čerstvě máte za sebou svatbu Nikol Štíbrové, zavzpomínali jste při jejím obřadu i na ten svůj?
Veronika: Na to nebyl vůbec prostor. (smích) Byla to taková rychlovka. Ale my si každý rok, když se blíží 1. srpna naše výročí, pouštíme svatební video a všechno si to hezky připomínáme. Brali jsme se v té největší zamilovanosti, což byl i důvod, proč jsme se brali. Už když jsme se poznali, tak jsme si říkali, že jestli se někdy budeme brát, tak ze zamilovanosti, a ne proto, že musíme nebo že máme krizi a chceme ten vztah posunout dál.
Biser: Byl to prostě přirozený vývoj.
Veronika: Vždycky, když si to video pustíme, je na něm krásně vidět, jak jsme do sebe byli úplně vpití.
Byla vaše svatba spontánní, nebo jste ji plánovali?
Biser: Svatbu jako takovou jsme samozřejmě trochu plánovali.
Veronika: To jo, ale zároveň byla i trochu spontánní. Začali jsme spolu chodit a asi po měsíci vztahu, bylo to těsně před Vánocemi, jsme odletěli do Thajska. To byla mimo jiné taky docela prověrka. Ve chvíli, kdy společně někam odletíte, tak toho druhého poznáte úplně jinak. Vidíte, jak je odolný vůči různým situacím, jak umí řešit ty drobný problémy, který vás na cestování s batůžkem můžou potkat… Takže jsme koupili letenky a odletěli do Bangkoku s tím, že budeme trochu cestovat. A hned první večer, co jsme přiletěli, mi v baru na Khao San Road po několika drincích ginu s tonikem a ve velké euforii, že jsme spolu na jiném kontinentě a že tam je krásně teplo, Bisi navlékl prstýnek z ledu a řekl mi, jestli si ho vezmu. Odpověděla jsem, že jo a druhý den jsem tajně doufala, že si to bude pamatovat. (smích) Naštěstí si to pamatoval. Společně jsme se shodli, že bychom se vzali klidně hned, třeba za měsíc, ale tím, že moje ségra byla v tu dobu požádána o ruku taky a je starší, tak mi nepřišlo fajn, i z úcty k ní, ji přeskočit, takže jsme čekali, až se v červnu vdá, a my se vzali potom.
Biser: Čekali jsme i na vhodný termín, protože brácha měl zrovna turné s kapelou (Nikolaj Arichtev hraje na basovou kytaru v kapele Kryštof, pozn. red.), takže jsme to nakonec dělali ve čtvrtek.
Přišli vám hosté i tak?
Veronika: Přišli a bylo to super!
Biser: Kytku chytila Nela Boudová, která se později taky vdávala. (smích)
Slavíte výročí každý rok?
Veronika: Slavíme. Brali jsme se v Park Hotelu Popovičky a každý rok tam v tom termínu jezdíme na oběd nebo na večeři. Těším se, že letos tam pojedeme poprvé i s Lukou, pokud tedy zas nebude do té doby lockdown. Naposled jsme tam byli, když jsem byla ještě těhotná.
Těhotenství vám nakonec vyšlo úplně krásně…
Veronika: To ano, nemusela jsem závidět kolegyním, že hrají a já sedím doma na zadku. (smích) Těhotenství jsem přesně plánovala a v době, kdy jsem otěhotněla, jsem věděla, že asi nebudu pár měsíců točit a hrát. Byla zrovna první vlna lockdownu, takže jsem odehrála jenom něco v červnu a od října jsem stejně chtěla být s malým. Nakonec nehrál nikdo, protože divadla byla zavřená, takže se mě po pracovní stránce situace s koronavirem prakticky nijak nedotkla. Jen jsme musely zrušit s holkama besedy, co máme 3v1, ale to se nedalo nic dělat.
Na začátku těhotenství jste odešla ze Slunečné. Nemrzí vás to? Seriál má u diváků neuvěřitelný úspěch…
Veronika: Ze Slunečné jsem odešla kvůli koronaviru, protože jsem se bála točit. Nikdo jsme nevěděli, jak to bude, a nahradila mě nakonec Eva Josefíková, která také otěhotněla. (smích)
Sledujete seriál alespoň v televizi?
Veronika: Přiznám se, že nesleduju, moc se na televizi nedívám. Jediné, co si občas pustím, jsou zprávy, ale večery trávím jinak. Když malého uspím, jsem ráda, že mám alespoň pár hodin sama pro sebe nebo pro manžela a věnuji se jiným věcem, na televizi mi nezbývá moc času.
Jak vás vůbec napadlo dát synovi jméno Luka Christo?
Veronika: Od začátku jsme věděli, že chceme balkánské jméno, ne české.
Biser: Přece jen k příjmení Arichtev se třeba Honza moc nehodí. (smích)
Veronika: Dlouho jsme měli vymyšlené druhé jméno Christo, ale nebyli jsme o něm úplně přesvědčení. Padala i různá další jména, až jednoho dne přišel Bisi s Lukou a mně se to zdálo jako skvělý nápad. Luka je nositel světla, což se mi líbilo, a bylo to docela i vtipné v tom, že naše oblíbená restaurace, kterou jsme oba znali ještě před tím, než jsme se seznámili, je Luka Lu na Újezdě. Patří Bisiho známým a měli jsme tam později rande, takže i v tomhle to pěkně sedlo.
Slavní často řeší dilema, zda ukazovat děti na sociálních sítích. Vy jste se rozhodli, že Luku ukazovat budete. Proč?
Biser: Dáváme ho úplně normálně, je to součást našeho života. Necháváme hodně lidí nahlížet k nám do soukromí a on je jeho součástí, takže jsme se shodli, že nebudeme hrát nějaké hry, dávat mu srdíčka přes obličej a podobně.
Veronika: Netajím se tím, že mě Instagram do určité míry živí, takže by mi přišlo pokrytecké ho tam nedávat nebo ho zakrývat. Ale nic proti lidem, kteří to dělají. To je každého věc. Nemám tolik emoji, abych ho pořád mohla skrývat, dávám tam hodně fotek. Za chvilku bych všechny vyplýtvala a co bych pak dělala. Navíc pořád hlídat, když něco točím, jestli se mi náhodou neotáčí do záběru, aby nebyl vidět, to fakt nechci. Ani na to nemám čas. Ale snažíme se ho samozřejmě neukazovat nahého, v plence a podobně. Internet je médium, kde si ty fotky může kdykoli v budoucnu najít, takže máme stanovené hranice.
S Nikol Štíbrovou už jste obě mámy, Martina Pártlová každým dnem bude. Vyměňujete si jako blízké kamarádky společně rady?
Veronika: Ano, řešíme spolu všechno možné a mateřství je součástí našich životů. Jsme kamarádky, je to aktuální téma, takže to samozřejmě prožíváme. Jsem moc ráda, že se to takhle hezky povedlo, a to jak Nikče, tak i Martě, a že ty děti máme relativně blízko sebe. Nikča to v té první vlně trochu odnesla, protože byla s Matesem sama a my jsme s Marťou dál chodily vesele po barech, což nebylo úplně kamarádské, přiznávám, ale myslím, že kdyby to bylo naopak, tak se taky žinýrovat nebude, že by zůstávala doma. (smích) Teď je to super, že to spolu můžeme řešit. Já bych i holkám radila, ale ony nechtějí. (smích)
Biser: Je to neuvěřitelný, ale i kluci se o tom baví a prožívají to. Pepa se mě furt na něco ptá.
Veronika: Tak Pepa od Marti je mladší. Je vidět, že se hrozně těší, a to je super!
Zmínila jste chození po barech… Máte pocit, že se vám po narození syna diametrálně změnil život, nebo jste příliš ústupků ze svého běžného života dělat nemuseli?
Veronika: Tím, že se vůbec nikam nechodilo, tak jsme to nijak neprožívali a byli jsme spokojeně doma jako všichni ostatní. Ale je pravda, že teď jsem na to zvědavá, jak a kam budeme moct chodit. Naštěstí jsme typy, že nám nedělá problém vzít kočár a jít třeba večer do restaurace i s dítětem na večeři. Chceme, aby byl Luka součástí toho, co děláme. Navíc bude léto a budou otevřené zahrádky, takže si myslím, že se v tom hle ohledu nijak výrazně omezovat nebudeme.
Biser: Malej už se pomalinku začíná překlápět, je živější a je to takovej větší srandista.
Chystáte se letos společně i na dovolenou?
Veronika: Dlouho jsme o tom přemýšleli a je pravda, že kdybychom neměli miminko, tak bychom asi celý lockdown strávili někde v zahraničí, ale s miminkem jsme se báli. Dovču tedy plánujeme, jenom Bisi by měl v létě točit a já bych měla hrát na Shakespearovských slavnostech, takže tam určitě nebude prostor, ale v září bychom asi na týden někam vyrazili. Uvidíme, jak to vyjde.
Pokud se nemýlím, jste také ambasadorkou portálu Amazing Places, který nabízí tipy na kouzelná místa v České republice a na Slovensku…
Veronika: Ano, tento portál jsem objevila přes Bisiho, který je před lety našel na Instagramu. Začala jsem je sledovat a náhoda tomu chtěla, že se kamarádka znala s majitelem Petrem Kotíkem. Společně jsme se potkali a vyplynula z toho milá spolupráce. Vždycky mě někam pošlou a já tam ráda jedu, protože ta místa jsou opravdu úžasná. Portál nabízí různé tipy, každý si na něm najde to své. Někdo chce wellness, někdo samotu, každý si může vybrat, kam jet a co vidět. Nerada tomu říkám spolupráce, je to spíš zábava. Teď pro ně budeme točit reklamní spot, což bude určitě fajn.
Nedávno běžel v televizi seriál Kukačky, který jste také točil, a byl velmi úspěšný. Můžete už prozradit, co máte v plánu dělat dál?
Biser: Mám podepsanou smlouvu o mlčenlivosti, takže nic moc prozradit nemůžu. Snad jen to, že budu točit třídílnou minisérii pro Voyo a bude to na motivy současných událostí. Budou se tam řešit různá společenská témata, celé to bude hodně zajímavé.
Tušil jste, že budou mít Kukačky takovou sledovanost, nebo vás to samotného překvapilo?
Biser: Věděl jsem, že to téma je zajímavé. Když jsem se ho dozvěděl, říkal jsem, co budeme celých třináct dílů dělat? Ale tím, že ten seriál není tak úplně o výměně dětí jako o různých podobách rodičovství a o rodině a jejím fungování, tak jsme se na všechny ty věci podívali z různých úhlů, a proto si i myslím, že byl tak úspěšný.
Veronika: Já samozřejmě kvality svého muže jako režiséra znám. Cokoli natočí, je skvělé, ale i ta produkce, která stojí za ním a dělá ty nejlepší seriály, jako byly Vyprávěj a První republika, teď ještě v tandemu se scenáristou Honzou Coufalem, je skvělá. Z Kukaček jsem byla hodně překvapená. Jednou jsem byla na natáčení a s Bisim jsme se doma o tom trochu bavili, ale absolutně jsem nečekala, že to bude takový seriál, který má pro mě osobně rozměr zahraniční produkce. V rámci jednoho dílu jsem několikrát brečela, několikrát se smála a to si myslím, že vůbec není jednoduché udělat. Za mě je to vůbec jeden z nejlepších seriálů, co jsem kdy viděla. A pak je to ještě Koruna.
Biser: Tam jsi ale tolikrát nebrečela. (smích)
Veronika: To je pravda. Kukačky mě úplně dostaly.
Neříkali jste si sami pro sebe, jak byste výměnu dětí řešili, kdyby se vám něco podobného stalo?
Biser: Já si to pro sebe říkal. Chtěl bych asi taky obě děti, ale nedokážu si představit, že bych někomu dítě doma vzal, stejně jako, že by mi někdo vzal to moje. Asi je to jiná situace, ale Lukovi je teď osm měsíců a už bych měl problém se od něj odpoutat a říct, aha, tohle miminko musíme dát někomu jinému, protože není naše.
Veronika: Myslím, že v seriálu to bylo vyřešené ideálně, že se ty rodiny skamarádily a začaly trávit čas společně. Tak bych to asi taky chtěla, ale zároveň si neumím představit, že bych Luku někomu dala. U nás je naštěstí jasné, že Luka je náš, protože je úplná Bisiho kopie. (smích)
Biser: V tom seriálu se to odehrává až po šesti letech a tam už bych si to dítě určitě nechal. Neměl bych tendenci ho někomu dát, ať je to jakkoli. Ta emocionální vazba zejména u dítěte je důležitá. Jako rodiče bychom si celou situaci asi dokázali nějak racionálně zdůvodnit, dokázali bychom se s tím vyrovnat, i když by to bylo hodně těžké, ale to dítě by mělo určitě velké trauma, že mu někdo vzal rodiče, jedinou jistotu, kterou na světě má. Kdyby to tedy bylo v té situa ci, v jaké byly ty rodiny, tak bych to nechal tak, jak to je, a dětem hlavu nemotal. To pokrevní pouto si myslím, že už je v tom věku slabší.
V Kukačkách jste, Veroniko, nehrála, ale jinak jste spolu už pracovali. Na kolika projektech celkem?
Veronika: Dělali jsme spolu dva projekty, a to Vyprávěj, kde jsme se poznali, a pak jsme spolu točili První republiku.
Biser: A ještě jsme spolu dělali divadlo.
Záměrně se spolupráci vyhýbáte, nebo byste do budoucna ještě chtěli něco natočit?
Veronika: Určitě chtěli. Nebráníme se tomu, ale ne do každé role se hodím a nechceme to dělat jen proto, že jsem žena režiséra. To může být na škodu. Když bude projekt, do kterého se budu hodit, tak do toho samozřejmě půjdu ráda.
Biser: Přesně tak, když se mi Veronika bude do něčeho hodit, tak si ji vezmu na kamerovou zkoušku, a když si to obhájí a bude nejlepší, tak proč ne.
Veronika: Jasně, vezme si mě na kamerovku a já si to večer před tím pojistím. (smích)
Setkali jste se u lidí s předsudky, že jste manželé, tak proto spolupracujete?
Biser: Hodně jsme se toho báli, když vznikala První republika. Na začátku jsem Verču odmítal, protože nejsem typ, co si přivede manželku nebo svoji holku na casting a řekne, že chce, aby hrála.
Veronika: Tehdy byly všechny herečky v mé věkové kategorii nacastované na roli Magdalény. A já říkala Bisimu, proč to taky nemůžu přijít zkusit? Ale on mi odpověděl, že mě v té roli nevidí. Řekla jsem tedy dobře… Jenže producent Filip Bobiński mi řekl, ať přijdu taky, ať mě mají natočenou, že tam bude třeba i jiná role, na což jsem odvětila, že je to hloupost, když mě tam Bisi nevidí, ale nakonec jsem tam šla, a tím, že jsem věděla, že tu roli nemůžu dostat, to nakonec klaplo a bylo to super. I když na začátku jsme hodně válčili s bulvárem, protože se samozřejmě psalo, že to dostala režisérova žena a tak dále, a hodně mě to při tom natáčení svazovalo, neměla jsem jistotu. Ale je pravda, že po tom, co se odvysílaly první díly, už se nic takového nenapsalo a pro mě to bylo znamení, že jsem v té roli obstála.
Vaše seriály jsou hodně úspěšné. Kromě cen TýTý jste dostal i cenu v Monte Carlu jako Nejlepší evropský televizní producent…
Biser: Ano, to bylo super a dostali jsme i cenu v Buenos Aires za produkci seriálu První republika.
Není to pro vás motivace dělat i něco v zahraničí?
Biser: Je, ale zatím nikdo nevolá. (smích) I když teď mám nabídku z Bulharska, která mě moc těší. Je tam hezký scénář, který se odehrává v sedmdesátých letech. Vyhrál i nějakou cenu a peníze na další vývoj, takže se o tom s tvůrci bavíme a jsem zvědavý, jestli se to povede. Pokud ano, měla by tam být podobná poetika jako ve filmu Good bye, Lenin!
