Otevřelo vám v něčem natáčení Spícího města oči, nebo jen potvrdilo to, co jste si o dětech myslel? 
Nevím, jestli je to o dětech obecně, ale s otevřenýma očima a ústy jsem zíral na výkony svých dětských kolegů. Takovou míru připravenosti, soustředění a zápalu pro věc aby člověk u některých dospělých herců pohledal.

Jaké máte obecně vzpomínky na dětství a dospívání? Byly to šťastné roky, nebo spíš utrápené. A díky či kvůli čemu?
Určitě bych toto období označil za šťastné. S odstupem času dost přemýšlím nad tím, jestli bych jako rodič dokázal o svém dítěti třeba půl dne nevědět a nebýt z toho na prášky. Zároveň si vůbec nedokážu představit, že bych dnes některé věci, které jsem v dětství podnikal, povolil svým dětem.

Myslíte si, že byste jako dítě ve světě, kde usnou rodiče, přežil? Díky čemu?
Pokud bych našel jejich kreditní karty, tak určitě.

Dnešním tématem je, že české děti jsou v Evropské unii na špici snad všech možných závislostí. Jaká byla vaše výchova v tomto směru?
V době mého dětství nebyly například drogy zdaleka tak dostupné jako dnes, takže jsem s nimi bohudík neměl žádnou zkušenost. A co se týče alkoholu, myslím, že jsem se vychovával tak trochu sám. Dítě zkrátka vnímá vzory, a to jak kladné, tak i záporné.

Zdroj: Deník

Kouříte nebo pijete alkohol před svými dětmi? Jak je ve směru závislostí vzděláváte?
Ano, ale snažím se nebýt odstrašujícím příkladem.

Na jakých dalších projektech pracujete po skončení natáčení Spícího města?
Po skončení natáčení jsem se věnoval hlavně divadelní práci. Mám za sebou premiéru inscenace Diktátor v pražském divadle ABC a také inscenace Posedlost v divadle Rokoko. V dohledné době se diváci mohou těšit na premiéru inscenace Petr Pan taktéž v divadle ABC.