Gabriela Osvaldová: Texty píšu na krabici od bot i do zápisníku ze sloního trusu

Vystudovala jste DAMU. Proč právě herectví, čím vás zaujalo?
Herectví spíš zaujalo moji maminku. A tak mě k němu navigovala od mého útlého dětství. Měla jsem dobrou paměť na básničky a bylo mi úplně jedno, kde je recituju. A tak jsem v šesti letech byla přijata do Dismanova rozhlasového dětského souboru a už to jelo. Ale zase si, prosím, nepředstavujte ambiciózní maminku, která hýká: „Naše Gááábinka bude hééérečka!“ To bych jí křivdila. Spíš to připomínalo fejeton Jana Nerudy „Kam s ním?“. 

Vím, že tato otázka je už trošku klišé, ale stejně by mě zajímalo, na kterou roli vzpomínáte nejraději? 
Na roli ožralého poštmistra v kompilaci Gogolova Revizora a Čapkovy hry Lásky hra osudná. Režíroval to Jan Kačer ve Studiu Bouře. Byla jsem tam osm let a říkali jsme si Salon odmítnutých. Kdo tu dobu nezažil, dneska těžko pochopí. Mně stačilo, že můžu hrát dobrý divadlo. Což nebylo běžné!

TV Bomba - Gabriela Osvaldová a Marek Vašut:

Nakonec vás chytlo psaní textů. Začalo to Jiřím Kornem a písní Miss Moskva, která byla velice úspěšná, a pak už vycházely z vašeho pera samé hity, úspěšné divadelní představení i muzikály. Byla jste dvorní textařkou skvělé zpěvačky Lucie Bílé. Jak se vám s ní spolupracovalo?
Ideálně. Není obvyklé, že by vám geniální zpěvačka nehrábla do textu. Lucka zazpívala, co dostala. Což bylo z mého pohledu milosrdné. Jsem křehká nádoba a vím, co píšu. Jak mi do toho někdo mluví, zavřu se jak škeble a dobrou. Samozřejmě ale přizpůsobím slovo, které se špatně zpívá. Kdysi se bulvár točil na tom, že Lucka nechtěla zpívat v textu Hallelujá slovo „kulajda.“ Nechápala jsem, ale proč ne. Tak ho promlčela, neb mě lepší nenapadlo. Pak mě napadlo a bylo vymalováno.

Viděla jsem Johanku z Arku a musím říct, že je to skutečně síla. Úspěch na domácí i zahraniční půdě si zaslouží. Kolik dní či měsíců vám zabralo otextování písní k tomuto muzikálu? 
Začala jsem psát na chalupě.  A to od konce – Katovou písní. Myslím, že dohromady to zabralo půl roku. Ale je to dávno, přesně to nevím. Johana se hraje dodnes. 

Andrea Tögel Kalivodová: Jsem úplně jiná než moje máma, kluky vychovávám odlišně

Společnost

Možná byste mohla vysvětlit nám laikům, jak vlastně vzniká takový text. Máte stále u sebe zápisník a když vás něco napadlo, třeba uprostřed noci, tak jste si to zapsala? Nebo jsou už zápisníky out a vytlačil je počítač? 
Píšu ručně, pak přepisuju do kompu. Máte pravdu, když mě něco napadne, píšu i na víko od škatule od bot, dokonce i do předsádek v knížce. Teď mám vedle postele zápisník ze sloního … no, trusu. Nádhera. Ráda do něj píšu.

Jak se cítíte, když své texty pak slyšíte už naostro? Říkáte si třeba, tuhle jsem měla použít jiný rým, nebo měníte některá slova přímo při zkoušce se zpěvákem? 
To si neříkám, to jsem probrala v hlavě předtím. Většinou se mi celý text vynoří najednou, upravuju minimálně. Ovšem když něco vadí vysokým tónům - někdo nechce ééééé a někdo íííííííí, musí se to změnit. Nejsem mučitel pěvců.

Byla jste členkou poroty Superstar či X Faktor. Jak na tuto dobu vzpomínáte? Byla jste takový ten lítostivý typ, když někdo z přihlášených vypadl a těžce to nesl, nebo jste si jednoduše řekla, takový je život, jde se dál? 
Víte, mně asi dlouho nedošlo, že je to show. Že to není regulérní soutěž. A i když došlo, bojovala jsem za kvalitu, za charisma. Na show si měli vybrat někoho jiného. Já jsem tak nastavená. Lítostivá nejsem. Spíš naštvaná, když vyplul někdo, kdo podle mě neměl tolik talentu. Jednou na mě na Monínci v zimě volal jakýsi hoch, co jel na vleku: „Paní Osvaldovááá, vy jste mě vyhodila ze Superstááár, děkujůůůů!“ Doufám, že to myslel vážně.

Johanka z Arku, koncertní provedení. Hudba Ondřej Soukup, text Gabriela Osvaldová:

Jak třeba na chalupě v létě u vás probíhá den, jaký je váš denní rytmus? Dopřejete si někdy i moře nebo hory?
Denní rytmus je nerytmus. Dělám, co chci a kdy chci. Většinou pár věcí najednou. Ano, některé muzikály jsem psala na ostrově Fuertaventura, vítr fičel, oceán šuměl. Krása. A některé v chalupě. Taky krása. Slepice kdákaly, ptáčci zpívali. Hory občas jsou, ale už bez lyžování, po úrazu z Livigna už jsem s lyžemi skončila.

Váš syn František je muzikant, psala jste někdy texty i pro něho? Přišel někdy s prosbou otextovat píseň? 
Jednu jsem textovala ve vaně. Na takové barokní téma napsal chlapec. Já se koupala, kamarád zapisoval. Vojta Dyk to ale nechtěl zpívat. Chápu, bylo to trochu politicky ostré a mimo jejich image. Občas jsem se na něčem podílela, když se mě Franta zeptal. Ráda. Byla to legrace.

Dabér Martin Stránský zlomil své prokletí. Doktora House nahradila jiná postava

Společnost

Kdybyste dostala možnost jako slavná osobnost účinkovat v reklamě na nějaký výrobek, jaký by to byl? A na co byste reklamu v žádném případě nedělala? 
Nedělala bych žádnou. V létě mi bude sedmdesát. Co by to tak mohlo být? Reklama na pomůcky proti inkontinenci, lepidlo na zubní protézu či na kloubní výživu? Předesílám, že se nepočůrávám, zuby mám svoje a kloubní výživu doporučenou televizí bych asi nejedla. Reklamy jsem psala, dokonce jsem byla odměněna cenou Louskáček, ale povšechně mě hnětou. Když se dívám na kvalitní film tři a půl hodiny, z čehož polovinu zabere mnohokrát opakovaná stejná reklama, berou mě křeče. Vypněte si zvuk. Octnete se v jiném vesmíru. Rozdovádění lidé, úsměv podmínkou, černí, bílí, kučeraví - ale hlavně – kupte si, kupte si! Nekoupím. Spíš usnu.

Od Františka máte tři vnoučky, zdědili hudební nadání, či talent pro psaní textů? Nebo je to vede úplně jiným směrem?
Mladší dva chlapečky to zatím vede směrem do školky. Zdá se, že hudební sluch mají. Nejstarší Max čistě zpívá a sluch i rytmus má výborný, hraje na piano.

Na čem děláte právě teď? Na co se mohou čtenáři těšit?
Píšeme s Ondřejem (exmanželem Ondřejem Soukupem, pozn. red.) písničky do hry Blázinec boží pro Pardubické divadlo. Pojednává o králi Jindřichovi IV. navarrském a napsal ji Petr Novotný. S panem režisérem jsem si dlouho přála spolupracovat. Už jsme s ním dělali Makropulos Musical podle Karla Čapka. Máme z toho radost, protože herce to baví hrát a divákům se to líbí. Co si přát víc…