Z průzkumů vyplývá, že čím déle jsou manželé spolu, tím je menší pravděpodobnost rozvodu. Nejvíce párů se rozvádí do pěti let od svatby. To však neznamená, že k rozvodu nemůže dojít i po dvaceti letech. „Často k takovému rozvodu dochází, když spolu manželé zůstávali jen kvůli dětem a když děti domov opustí. Pak takoví manželé nevidí žádný další smysl svého vztahu. V dlouholetém manželství se ale také může postupem času nahromadit mnoho zranění, frustrací, nespokojenosti i nenaplněných potřeb.

„Pokud své potřeby a zranění neřeší manželé průběžně a své frustrace v sobě dlouhodobě potlačují, může se stát, že po dvaceti letech dojde někomu z manželů trpělivost a na první pohled klidné a spokojené manželství může ztroskotat. To bylo ostatně velmi dobře vykreslené ve filmu Teorie tygra,“ říká párová terapeutka Lenka Matoušová ze Servisu vztahů, který patří pod obecně prospěšnou společnost Women for Women.

Podle ní je nejlepším způsobem, jak takový vztah zachránit, prevence, tedy řešení problémů v aktuálním čase. Hlavně nenechávat věci hromadit. Když totiž v sobě svoji nespokojenost dlouhodobě dusíme, jednou zákonitě bouchneme a cesta zpět je pak často složitá. „O vztah je důležité neustále pečovat. Pokud se o něj dlouhodobě nestaráme, zákonitě uvadá, až nakonec onemocní. Pokud jsou však oba partneři motivovaní dát vztahu ještě šanci, lze například využít párovou terapii, kdy se partneři s pomocí odborníka mohou pokusit svůj vztah znovu uzdravit,“ dodává Matoušová.

Když se objeví třetí

Jak se ale zachovat, když do mého doposud spokojeného manželství vstoupí někdo třetí a já se zamiluji? „Pokud je naše manželství opravdu spokojené a ctíme-li oba s partnerem společnou hodnotu vzájemné věrnosti, měli bychom odolat. Nevěra má sílu lásku zadupat. Je tedy dobré předem zvážit případné následky svých činů.

„U spokojeného manželství by byla škoda vztah zničit, protože nový nám už nemusí dlouhodobě vyjít. V dané situaci je každopádně dobré položit si otázku, zda mně něco ve vztahu chybí a proč mě láká někdo jiný,“ radí Lenka Matoušová s tím, že spokojení manželé jsou si obrovského rizika vědomi a drobné dobrodružství jim nestojí za zničení jejich hezkého vztahu.

Může samozřejmě nastat i situace, kdy se zamiluje můj dlouholetý partner nebo partnerka. V takovém případě je dobré zkoumat, co mu ve vztahu se mnou chybí, které potřeby nemá uspokojené, v čem je náš vztah nefunkční. Je dobré zajímat se o to, jak se náš partner vedle nás cítí. „V dlouhodobém vztahu snadno propadneme domnění, že svého partnera už dobře známe a víme přesně, jak se cítí a co prožívá. Toto domnění ale může být často velmi mylné. Naše pocity i prožitky se vyvíjejí a proměňují. Je tedy dobré ověřovat si s partnerem své domněnky. Ačkoliv je to těžké si přiznat, na tom, jak se vztah dvou lidí vyvíjí, mají vždy oba svůj díl odpovědnosti. Tedy za nevěru jednoho z partnerů nese nějaký svůj díl odpovědnosti zpravidla i ten druhý,“ tvrdí odbornice na párovou terapii.

Neubližovat, nevyčítat, nekritizovat

Když už je jasné, že rozvod bude a naše manželství nemůže dál fungovat, nejlepší cestou je neubližovat si navzájem. Nevyčítat, nekritizovat a uvědomit si svůj díl odpovědnosti na tom, kam společný vztah dospěl. Protože ten je vždy dílem obou partnerů. Ideální je zkusit zhojit svá vzájemná zranění. „Konec dlouholetého vztahu může být velmi bolestivý a těžký pro oba partnery. Někdy však může být takový rozchod  pro oba naopak úlevný. Pokud se někdo z partnerů s rozchodem těžko vyrovnává, je dobré vyhledat odbornou pomoc. Podporu může dát individuální terapie, při které terapeut pomůže opuštěnému partnerovi vyrovnat se s náročným rozchodem,“ říká Lenka Matoušová.

Zajímavý způsob vyrovnání se s odchodem dlouholetého partnera nabízí psycholog Jeroným Klimeš, který doporučuje následující přístup: „Když od vás odejde partner, je to, jako kdyby zemřel. Rozvod zabil váš vztah k vašemu partnerovi. Ten z vašeho života odešel podobně, jako kdyby si ho vzala smrt či těžká nemoc.“ Podle Jeronýma Klimeše reálný partner odešel, ale ve vaší hlavě zbyl ten, který reálný není, tedy je jen fantazijní. A vy se svým fantazijním partnerem budete žít až do smrti, ať chcete nebo ne. Proto platí zásada: „O mrtvých jen dobře.“

Každý útok, každý záchvat vzteku či nenávisti už totiž nemůže zasáhnout reálné lidi, ale je směřován proti těmto fantazijním obrazům, a tak neomylně zasahuje jen a jen naše srdce. Představy o našem bývalém partnerovi by měly časem odeznít, pokud je ovšem nepřiživujete svou nenávistí a vztekem. „V každém případě se ale připravte na dlouhou cestu. Půl roku až rok bude trvat, než se dostanete jen z toho nejhoršího,“ uzavírá psycholog.