Máte dva tituly miniatur, každý v limitovaném počtu sto jedenácti kusů, původně jste ale chtěl mít jednu největší kuchařku. Jak vás to vůbec napadlo?
Abych řekl pravdu, sám nevím. Jsem kreativní člověk. Bůh zaplať, myšlenky a nápady mě stále navštěvují v takovém množství, že se v tomto ohledu nestíhám nudit. Pochopitelně do cíle jich nakonec doběhne jen pár nejsilnějších. A zrovna myšlenka udělat jednu největší kuchařku neměla šanci se dostat ani na startovní čáru. Je to příklad toho, že mě napadají i úplný hovadiny, ale šílenej ještě nejsem.
Roman Vaněk s manželkou Janou o sběratelské vášni, svatbě i dětech:
Už víte, co budete s miniaturami dělat?
Jsem vášnivý sběratel. Sbírám staré kuchařky a jakékoli historické kulinářské tiskoviny vás napadnou. Dokumenty, korespondence, fotografie, reklamní tiskoviny… A pochopitelně jídelní lístky. Takže jako sběratel jsem od začátku počítal s tím, že naše miniatury předáme jako povinné výtisky našim knihovnám. A můj sen se začíná naplňovat.
A co s dalšími výtisky?
Další „mini kousky“ putují do světa, do prestižních knihoven a institucí, které mají velké gastronomické sbírky nebo se jakkoli světem jídla zabývají. Další věnujeme zajímavým charitám. Třicet sedm od každé nabídneme do volného prodeje sběratelům.
Kuchařek vychází každý rok velké množství. Je za vás ještě vůbec možné napsat něco nového, co tu dosud nebylo?
Máte pravdu. Vše podstatné už bylo napsáno. S jakou rychlostí se můžeme tím napsaným virtuálně procházet a přehrabovat, je dechberoucí. Natankovat plnou nádrž informací? Stačí lusknout prsty, respektive zmáčknou „enter“ na klávesnici. De facto nemusíme zvednout zadek ze židle. Komfort, jak jsme tomu ještě nedávno říkali, se stal běžnou součástí našeho života.
Nevítáte to?
Že jsme Homo consumentus s nadšením vítám. Možnost posouvat věci dál, dopředu, je skvělý. To je jedna strana mince. Ta druhá mě ještě pořád dokáže vytočit, v lepším případě už jen zarazit. Množství gastronomických, výživových, dietních… hovadin, lží a nesmyslů, kterým nás denně mediálně sprchují naháněči hrůz, začíná být pěknej průser. Ten nejpracovitější debilárnu napíše, ostatní použijí kouzlo Ctrl+C / Ctrl-P.
Roman Vaněk představil miniatury svých dvou kuchařek. Na křest dorazila i první dáma Eva Pavlová:
Fotogalerie: Roman Vaněk představil miniatury svých dvou kuchařek
Jde tomu zabránit?
Na ten obrovský příjem informací jsme našli obranu. Nejdřív apatii, pak lenost. Jsme líní jak vši. Často je pravda jen kliknutí o čudlík vedle. Ale proč se v tom babrat. Když to píšou, tak to tak prostě je. Výsledek? Neofobie, poruchy z příjmu potravin, deprese, chorobný strach z jídla… Napsat kuchařku není vlastně vůbec složitý. Napsat kuchařku, která získá místo na poličkách domácností, je už složitější. Napsat kuchařku, která získá trvalý pobyt v lidských srdcích, k tomu je potřeba „složitost jednoduchosti“ pochopit.
Česká gastronomie prošla za posledních sto let obrovským vývojem. Jakým směrem se momentálně ubírá? A souzníte s tím?
Za posledních sto let… Samozřejmě máte pravdu. Myslím, že pro představu obrovského vývoje a převratných změn v naší gastronomii stačí posledních třicet až čtyřicet let. Ale asi tuším, jakým směrem se ubírá vaše otázka, takže… Díky bohu! V současné době se v této zemi máme tak dobře, až z toho blbneme na kvadrát. Gastronomie jako kouzelné zrcadlo ukazuje přesnou společenskou náladu v jakékoliv době.
Dáte příklad?
Dřív jsme se před jídlem modlili, teď se modlíme, abychom za fotku jídla dostali co nejvíc lajků.
Prozradíte, co v nejbližší době chystáte?
Ne. Ale prozradím, že už to brzy prozradím. A když to nikomu neprozradíte, bude to velký. Mám radost.
