Máte raději divadlo než film?
To, co můžu dát divákům z jeviště, se mi nikdy nemůže podařit ve filmu. Kontakt naživo, to neopakovatelné tady a teď, je takový malý zázrak. Proto jsem se rozhodla už před deseti lety, že divadlu dám přednost před vším. Dnes už bych nezvládla jít ráno natáčet a večer jít hrát do divadla, na to už zkrátka nemám kapacitu. Jsem spokojená, že jsem se včas uměla rozhodnout.
Simona Stašová o tom, jak si s maminkou vyměnily role:
Vaší téměř každodenní úlohou je diváky bavit a předávat jim pozitivní zážitek z představení. Ne každý den je ale člověk veselý a má dobrou náladu. Co vám pomáhá v případě, že dobrou náladu nemáte?
Profese. Poctivost při zkoušení. Být na sebe tvrdá, neulevovat si. Jak se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti.
Řídíte se tím heslem?
Naprosto s ním souzním. Už při zkoušení vím, že v budoucnu přijdou chvíle, kdy mě překvapí nenadálá situace a nebude se mi chtít do divadla, nebude se mi chtít hrát a smát, nebude se mi chtít vůbec nic, ale budu muset. Divadlo je plné, lístky se vracet nebudou, musím jít diváky pobavit a oni nesmějí poznat, že mi není dobře. A dokonce se paradoxně stává, že takový večer je pak jeden z nejpěknějších. Z diváků v hledišti si zase na oplátku vezmu energii a vrátím sobě to, co jim celou dobu dávám. Jak říkám, divadlo je zázrak.
Chodí se na vaše představení ještě občas dívat synové a maminka?
Mámu si zvu na generálky před premiérou, aby mi roli takzvaně docvrnkla.
O vaší mamince Jiřině Bohdalové je známé, že si nebere servítky a všechno řekne, jak si myslí. Dělá to i u vás, nebo je shovívavější?
Ona je fantastický kritik, vidí všechny chyby! Má v hledišti ve tmě bloček a tužku a pak to v šatně spolu luštíme, protože si píše jen heslovitě body, kde ty moje chyby byly. (smích) Ale po generálce si všechno vybaví. Jsou to zlaté připomínky, vždycky mi pomohou a tu roli mi vylepší. Loni jsem hrála Shirley Valentine v Chuchelně v zahradnictví u našeho kamaráda, který si tam na prostranství postavil pódium a hlediště asi pro sto padesát diváků, je to nádherné prostředí, blízko máminy chalupy. A tak se šla po patnácti letech i s mým synem na mě znovu podívat.
close
info
Zdroj: se svolením Simony Stašové
zoom_in
Simona Stašová má s maminkou Jiřinou Bohdalovou hezký vztah.
Jaké ve vás převládaly pocity?
Měla jsem trému, ale ne zas tak velkou, aby mě to ochromilo, a tak jsme si ten večer užili. Byli na mě pyšní a já na ně. Na ten večer v přírodě s divadlem a mojí rodinou nikdy nezapomenu.
Loni vaše maminka prodělala zdravotní komplikace, letos už zase byla vidět ve filmu Jiřího Stracha. Říkala jste jí, ať odpočívá? Nebo víte, že by to bylo zbytečné?
Víte, mámino tajemství jejího věku a vitality je právě v tom, že nepolevuje. Dělá na plný pecky to, co ji baví. Je stále mezi lidmi, něco se učí a pořád ji baví život. Nenechá se nikým a ničím rozhodit. A když, tak jen na chvíli a hned to hodí za hlavu. Nedrží v sobě dlouho žádné negativní myšlenky, které by jí mohly ublížit. Stýká se jen s lidmi, kteří jsou rádi v její společnosti. A na všechno kolem sebe se dívá s humorem.
A to je v životě hodně důležité…
Ano, to je vlastně v jejím životě nejdůležitější. Všechno vidí a prožívá z pohledu srandy, všemu se dokáže zasmát. Taky proto ji tolik přátel navštěvuje a vyhledává její společnost. Moje máma je pro ně lék na běžné životní trable a nezdary. Ono se třeba nic nevyřeší, ale člověk se alespoň zasměje. Což není v životě málo.
Spousta vašich kolegů se (asi i pod vlivem covidové doby) rozhodla napsat autobiografickou knihu. O vás nějaké vyšly, ale žádná není přímo vaším dílem. Nikdy vás psaní nelákalo?
Ne, já paměti zatím psát nebudu, necítím tu potřebu. Ještě se na paměti cítím moc mladá.
Máte velmi pestrý život, ať už po herecké, či soukromé stránce. Je v něm období, které byste si klidně a ráda prožila znovu?
Nevracela bych se k žádnému krásnému prožitku, stačí mi krásné vzpomínky. Ale co bych ráda, aby to takhle pěkně šlo dál a dál, aby se ještě dlouho nic nezměnilo, to bych si moc přála. Vrátit čas neumím, ale ten budoucí by mi mohl vyjít. Modlím se za to.
Mnoho žen občas říká, že by se chtěly na chvilku vrátit do doby před mateřstvím. Vy jste naopak v jednom rozhovoru řekla, že litujete, že jste dětí neměla i víc. Vždycky jste byla rodinný typ?
Ano, máte pravdu, víc dětí bych si bývala přála. Tak zaplaťpánbůh za ty moje dva syny. Teď už jen čekám, až budu babička, abych jim trochu pomohla a sama si znovu prožila ten miminkovský čas. Na to se opravdu moc těším.
