Herec Zdeněk Žák: Už nejsem tak pokorný jako zamlada

V červenci jste odehráli předpremiéry muzikálu Cikáni jdou do nebe, který bude mít oficiální premiéru v Divadle Bez zábradlí v září.
Premiéra už měla být dávno, ale kvůli té „chřipečce“ se to odložilo.

Takže roli už máte zažitou?
Zažitou ji mám už dávno. Hráli jsme to už před patnácti lety. Je ale pravda, že tenkrát jsem tu roli nezkoušel. Hrál ji pan Stanislav Zindulka, který onemocněl, takže jsem to vzal za něj, a pak jsme se v té roli alternovali. Já jsem otec Zobara, jedné z hlavních postav.

Herec Ondřej Brousek: Muzikál dokážu milovat i nenávidět

Jaké to je vrátit se ke stejné roli po patnácti letech?
Role se nemění, mění se člověk. Už to neodskáču jako tehdy. A také se změnilo obsazení, takže jsem teď obklopený osmnáctkami a dvacítkami.

Říkáte, že už to neodskáčete. Vy jste to tehdy nějak odskákal?
To bylo myšleno ve smyslu, že už tolik netancuju. A na zpívání potřebuju víc dechu.

Umíte zpívat?
Otcové zpívají jen ve sboru v davových scénách. Něco jsem už sice odzpíval, ale nechlubím se tím.

V Divadle Bez zábradlí jste prožil skoro čtvrt století. Některé role hrajete přes dvacet let. Dokážou vás ještě něčím překvapit, zaskočit?
Spíš mě překvapí diváci. Proto je každé představení jiné, a proto mě to pořád baví.

Když se něco hraje takhle dlouho, nesvádí to vás nebo i kolegy k nějakým srandičkám, abyste se nenudili?
Když se hraje tragédie, je hloupé dělat srandičky. Ale jsou představení, kde se dá zaimprovizovat, buď na situaci, která nastane, nebo na politickou situaci. Teď se bude určitě vtipkovat o kovidu a o tom, jak se stát unáhlil, alespoň podle mne. Na to bude spousta fórů.

Herec Karel Zima: Jsem zkrátka klikař

Našel jste si mezi zdejšími herci i přátele, se kterými se stýkáte i mimo divadlo?
Mimo divadlo moc ne. Když jsem byl mladší, tak se pařilo. Kamarádů byla spousta, také jsme se navštěvovali… Ale teď už máme každý rodinu a jsme v letech. Že bychom se navštěvovali, to zrovna ne, ovšem když se sejdeme v divadle, tak velice dobře pokecáme.

Jste pokorný herec, který poslouchá režiséra, nebo se umíte i pohádat, když máte jiný názor?
Byl jsem, ale čím je člověk starší, tím víc ví. Jako mladý jsem se snažil co nejvíce pochytit od starších a byl jsem pokornější. Teď už vím, co ti mladí dělají špatně, a snažím se jim nějak pomoct. Tím pádem se stávám i méně pokorným vůči režisérovi, který může být i o třicet let mladší. Některý to nevezme, některý ano. Když chci někomu poradit, nedělám to proto, abych představení zničil, ale aby bylo co nejlepší. Za totáče jsme byli zvyklí mlčet, dneska už se to může říct na rovinu a nikdo vás kvůli tomu z divadla nevyhodí.

Co se týče hraní před kamerou, účinkoval jste hlavně v televizní tvorbě. Nemrzí vás, že jste nehrál víc ve filmu?
Také jsem si zahrál v pár filmech, ale televize je blíž divadlu. A navíc dostat se u nás do party lidí, která dělá film, není snadné. Jsme malá zemička a máme strašně moc herců. Ti herci, kteří jsou slavní, pak hrají ve všem. Ale myslím, že Češi jsou víc odchovaní televizí než kinem. V televizi se za totality občas objevila nějaká výborná inscenace, ale filmy, které nás zavalovaly, nestály za moc. Z Ameriky sem chodily akorát westerny. Dobré westerny. Pak tu byly sovětské filmy. Občas byl nějaký pěkný, ale většina jich byla poplatná době.

Pamatuji si, že jednu dobu jste byl v televizi pořád.
Ano. Když se ty seriály potom opakovaly, stávalo se, že jsem byl ve stejnou dobu na všech programech a ve velkých rolích.

Herec Karel Heřmánek: Nabídky od filmu řídnou, můžu si za to ale sám

Jak dlouho už žijete na venkově a proč jste se tam vlastně rozhodl odstěhovat?
Na venkově žijeme už skoro pětadvacet let. Když jsem začal chodit se svou současnou ženou, ta už měla dvě dcery, které trpěly na alergie, tak jsme prodali byt a koupili si baráček na čerstvém vzduchu. A tak nás to chytlo, že už v Praze ani být nemůžeme.

Máte spoustu zvířat. Které z nich máte nejradši?
Máme koně, o které se stará moje žena, protože mně už ubývá sil. Ale miluju psy. Mám fenku německého ovčáka, chodím s ní na cvičák, děláme zkoušky, a to mě moc baví. Také jsem začal včelařit. Mám pět včelstev. Hlavně se snažím, aby včelám bylo dobře. Nekradu jim med tolik jako ostatní včelaři. Vezmu si jenom pro potřeby rodiny a zbytek jim nechám. Snažím se pěstovat rostliny, které včelám prospívají, takže mám takovou staročeskou zahradu.

Jak vypadá váš den na farmě?
Především musíme kosit trávu. Nesekáme jí všechnu, ale děláme si v ní cestičky. Dělám takové těžší práce, ryju a podobně. Ale nejvíc práce mi teď dá pes. Nevychovaný pes je příšerná věc. On sice za čtvrt roku všechno pochopí, ale musí se to s ním opakovat. Jinak si jednoho dne řekne, že nebude poslouchat.

Ještě v souvislosti s muzikálem mě napadlo, jestli si při práci zpíváte?
Nezpívám. Jednou jsem si zazpíval nahoře na zahradě, a hned jsem se dostal do řečí. Jak má člověk tuhle profesi, tak se o něm na vesnici ví všechno. Ono se to nezdá, ale lidi pořád sledují, co kde děláme, kolikrát jsme byli nakupovat, v kolik vstávám, že jsem si přispal a podobně.

A pak se to o sobě dozvíte v hospodě?
My nemáme hospodu, ale výborný sokolský klub, který funguje jako hospoda. A tam se o sobě dozvím hodně… A hlavně když mě vidí v televizi, hned mají pocit, že jsem stejný jako postava, kterou hraju.

Tomáš Hanák děkuje viru: Myslím, že přiškrcení penězovodů nám nemůže ublížit

Vzhledem k tomu, že jste nevyrůstal na statku, asi se občas dopustíte nějakého chovatelského nebo pěstitelského přehmatu. Vzpomenete si na nějaký?
No, samozřejmě. Pořídili jsme si slepice a já jsem nabyl dojmu, že k tomu, aby měly vajíčka je potřeba kohout. Dala mi to nějaká městská logika. Tak jsme si k deseti slepicím pořídili kohouta. Ale slepice měly na starosti dcery, já jsem k nim nechodil. A jednou koukám, jak jde prostřední dcera pro vajíčka. Nejdřív si vzala do ruky takovou gumovou tyč, otevřela vrátka ke slepicím, kde na ni vystartoval kohout. Kohouta zmlátila tyčí, a než se vzpamatoval, rychle sebrala vajíčka a utekla. Kohouta jsme museli dát pryč, protože byl šíleně agresivní, šel dokonce i po mně. A takových příhod mám víc. Udělal jsem plot, ten nám spadnul, protože jsem byl líný ho zabetonovat. Pěstitelských omylů by bylo na knihu. Proto když jsem si pořizoval včely, nejdřív jsem se seznámil se včelařem, abych si o nich všechno zjistil. Ale kvůli včelám už jsem musel rušit jedno představení. Dvě včely mě bodly do stejného místa na hlavě, ráno jsem se probudil a měl jsem dvakrát větší hlavu. Bohužel jsem nehrál Quasimoda, tam by se to ztratilo.

Byl jste dvakrát ženatý. V prvním manželství jste vyženil jednu dceru, zplodil dceru a syna, ve druhém zplodil jednu dceru a dvě vyženil. Jaké to je vychovávat děti, které mají jiného otce?
Když jsem s Jorgou Kotrbovou vyženil první dceru Tamaru, která teď mimochodem hraje divadlo ve Zlíně, tak jí bylo asi jedenáct let a do té doby žádného tátu nepoznala. Byl jsem její první táta a vycházeli jsme spolu normálně. Měli jsme ještě dceru a syna, ale vůbec jsem Tamaru nebral tak, že by nebyla moje. Když jsem se oženil podruhé, holkám bylo málo, ta starší šla teprve do první třídy. Přijal jsem je za své.

A neměl jste tendenci svým vlastním potomkům nadržovat?
Ne. Naopak jsem třeba nejmladší dceru Zuzanku vychovával tak, aby si nemyslela, že je něco víc. Všechny dcery spolu vycházejí výborně. Už to nejsou žádné děti.

Jak moc jste se je vlastně snažil vychovávat, když ještě byli dětmi?
Samozřejmě jsem je vychovával. Moje druhá žena je učitelka v mateřské školce, takže o výchovu bylo postaráno ze dvou stran. Já jsem je vedl k tomu, aby měli i nějaké klukovské dovednosti. Umí rozdělat oheň a tak podobně.

Z vašich dětí se herecké profese chytily jenom Tamara a Zuzana?
Ano. Tamara je v Městském divadle Zlín, kde je dost známá, Zuzanka hrála třeba jednu z hlavních rolí v pohádce Když draka bolí hlava, kde si zahrála s Karlem Gottem. Nejstarší dcera podniká s koňmi, už má také dvě holčičky, další dcera je v domácnosti, další navrhuje zahrady a syn Václav je v církevním řádu, který se stará o nemocné.

Standa Hložek: Uplynulé měsíce? To byla beznaděj, trpěl jsem

Díky koronaviru jste si asi od hraní odpočinul. Čím jste se bavil toho čtvrt roku?
Jsem odpůrce opatření kvůli koronaviru. Myslím, že to tu vedli tři lidi, kteří se spletli. Rozhodli, že tři měsíce nic nebude, a celou dobu se tu lhůtu snažili dodržet. Zrušit skoro celou ekonomiku a kulturu jenom kvůli tomu, že tady zemřelo 350 lidí… Vždyť ona to nebyla ani epidemie, natož pandemie! Takže já jsem byl permanentně naštvaný a permanentně v opozici. Kde jsem nemusel mít roušku, tam jsem ji neměl, byl jsem ve všem proti. Že si má člověk mýt ruce, jíst ovoce, zeleninu, aby měl vitaminy, a že má chodit na čerstvý vzduch, to nás učili od narození. Tihle pánové to najednou začali popírat. Zůstaňte doma a nasaďte si roušku. To je pro viry to nejlepší. V televizi pořád běží titulky, kolik je mrtvých, celý svět se nám zúžil na Itálii, Španělsko a Ameriku. Pořád nám říkají, jak jsme na tom výborně, aby se nakonec ukázalo, že tak výborně na tom zase nejsme. Chlubí se, že nás někdo pochválil, ale záznam toho, jak nás chválí, neexistuje… Tak tím jsem žil celé tři měsíce. Pořád jsem takhle kafral. A teď zjišťuju, že jsem měl pravdu.

Letos už asi máte dovolenou za sebou, nebo se pletu?
Budu mít ještě jeden týden dovolenou. Pojedeme na Šumavu a možná budeme brázdit Lipno na lodi. Koupili jsme starší nafukovací člun s motorem, tak chceme poznat Lipno pro změnu z vody.