Vědcům se podařilo s využitím nových technologií sekvenovat DNA, jež se v pradávném kostním úlomku přes propasti věků uchovala, a pozitivně identifikovali psa. Z nijak zvláštního kousku kosti to rázem udělalo ostatek nejstaršího dochovaného exempláře psího plemene v Americe. A jeho příběh se stal součástí mnohem rozsáhlejších dějin prvotního osídlení severoamerického kontinentu. 

"Věděli jsme, že psi přišli do Ameriky v několika migračních vlnách, ale pár otázek zůstávalo dlouho bez odpovědi: kdy sem dorazili ti první? A prošli přitom nezamrzlým vnitrozemním koridorem mezi ledovcovými příkrovy pokrývajícími severoamerický kontinent, nebo vedla jejich první cesta podél pobřeží?" uvedla k novému objevu evoluční bioložka Charlotte Lindqvistová z univerzity v Buffalu.

"Nyní jsme získali genetické indicie, pocházející od pravěkého psa nalezeného u aljašského pobřeží, jež nám mohou pomoci určit nejenom čas, ale také místo, kde a kdy lidé a psi na tento kontinent poprvé vstoupili - protože psi byli součástí lidského osidlování. Naše studie přitom podporuje teorii, že k této migraci došlo právě v době ústupu pobřežních ledovců během poslední doby ledové," prohlásila dále vědkyně. Studii zveřejnil odborný titul Proceedings of the Royal Society B.

Nejdříve mysleli, že je z medvěda

Odštěpek zaoblené hlavice stehenní kosti, pojmenovaný jako PP-00128, se našel při vykopávkách, probíhajících mezi roky 1998 a 2003 na aljašském nalezišti zvaném Lawyerova jeskyně.

V průběhu těchto prací vědci shromáždili stovky kostí i několik lidských předmětů, jež uložili do skladu a postupně podrobovali dalšímu zkoumání. 

Kostní úlomek, kolem nějž nyní vznikl takový ohlas, se jevil zprvu nezajímavý, protože ho vědci považovali za fragment medvědí kosti. To by sice svědčilo o tom, jak byla jeskyně na jihovýchodním pobřeží Aljašky v průběhu dávných tisíciletí využívaná, ale o dějinách lidského rodu by to neříkalo nic.

Teprve, když se Lindqvistová se svým týmem podrobněji zaměřila na mitochondriální DNA v kosti obsaženou, zjistila, že daný předpoklad je zřejmě nesprávný. A současně se dostavilo vzrušení: asi centimetrový úlomek femorální hlavy patřil příslušníku psí linie Canis lupus familiaris, která se zhruba před 16 700 lety oddělila od sibiřských psů.

Pravěký pes žijící s člověkem

Tato dnes již téměř úplně vyhynulá linie se někdy také nazývá "předkontaktní psi", protože předcházela době, kdy s Amerikou přišli do kontaktu první Evropané. Podle vědců tito psi osidlovali severoamerický kontinent spolu s jeho prvními obyvateli, kteří jsou dnes považováni za domorodé národy. Větev předkontaktního rodokmenu, z níž pocházel psí jedinec, po němž se dochoval kousek hlavice stehenní kosti, se rozpadla před 14,5 tisícem let.

DNA také odhalila, že se tento pes živil pravděpodobně převážně mořskými plody. Podobnou stravu zjistili vědci také na fosiliích psů nalezených v Nunallequ, archeologickém nalezišti z doby předkontaktního národa Yup'ik na jihozápadním pobřeží Aljašky.

"V obou případech je snadné si představit, že psi byli krmeni rybím, tulením a velrybím masem, pocházejícím z úlovků jejich lidských souputníků," uvádí server Science Alert, jenž informoval o objevu.

Celkově se dá říci, že daná oblast mohla sehrát v dějinách lidského příchodu do Ameriky významnou roli. "Všechno se to spustilo, když jsme začali zkoumat, jak klimatické změny během doby ledové ovlivnily v tomto regionu přežití a pohyb zvířat. Ukázalo se, že jihovýchodní Aljaška mohla představovat útočiště, které nebylo pokryté ledovci. Nyní, po objevu našeho psa, si myslíme, že raná migrace přes tuto oblast byla možná ještě mnohem důležitější, než dosud někteří předpokládali," říká Lindqvistová.

Důležitý díl skládačky

Nalezený úlomek psí kosti tvoří stále jen díl celkové skládačky, protože lidé vstoupili na severoamerické území v průběhu tisícíletí několikrát během různých migračních vln, při nichž je doprovázela různá psí plemena. Mohl by to být ale díl velmi důležitý.

"Náš objev podporuje hypotézu, že k prvnímu přesouvání lidí a psů docházelo po cestě vedoucí po pobřeží severozápadního Tichomoří a ne přes vnitrozemní kontinentální koridor. Ten podle současných předpokladů ožil teprve před 13 tisíci lety," uvedl biolog Flavio Augusto da Silva Coelho z univerzity v Buffalu.

Předkontaktní psy později téměř úplně vytlačila inuitská psí spřežení a evropská plemena, která dorazila s kolonisty. Studium ostatků, jako je PP-00128, by mohlo vědcům pomoci poznat osud celé linie.