Kliknutím zvětšíteStopy po miliony let starém žraločím útoku objevili vědci v rýhách pradávného vorvaního zubu. Podle studie, kterou zveřejnili 9. srpna online v odborném titulu Acta Palaeontologica Polonica, jde o první indicii v dochovaném fosilním záznamu, že obří žraloci sváděli souboje s vorvani obrovskými.
"Zdá se, že tito obří žraločí predátoři lovili všechno, co chtěli, a žádný mořský tvor nebyl před jejich útokem v bezpečí," uvedl vedoucí výzkumu Stephen Godfrey, kurátor paleontologie v Calvertově námořním muzeu v Solomons v Marylandu pro časopis Live Science.
Zub z hromady hlušiny
Zub bylo to jediné, co z předvěkého vorvaně obrovského zbylo. Objevil ho spoluiniciátor nové studie Norman Riker, amatérský sběratel zkamenělin, a to již v 70. nebo 80. letech, kdy měli milovníci fosilií dočasně zpřístupněn velký fosfátový důl ve městě Aurora v Severní Karolíně.
Riker daroval zub Calvertovu námořnímu muzeu a podílel se ještě na přípravách nové studie, bohužel letos v lednu ve věku 80 let zemřel.
Vědci si nejsou jisti, kdy k zápasu mezi dvěma pradávnými mořskými tvory došlo. Zkameněliny v dolu totiž nehledali jejich sběratelé uložené přímo v původních vrstvách, ale ve vysypané hlušině a usazeninách vyvezených horníky těžícími fosfáty.
Ti vysypávali vytěženou hlušinu na hromadu, kterou si mohli zájemci o fosilie prohledat. Různé vrstvy hornin, používané normálně pro dataci nálezů, se v důsledku tohoto postupu vzájemně promíchaly, takže nikdo neví, ve které vrstvě se zub původně nacházel. Pokud ležel ve starší vrstvě usazenin, pak mohl pocházet až z období miocénu před 14 miliony let, pokud v mladší, pak z doby pliocénu asi před pěti miliony let.
Ať tak či onak, spadá do neogenního období (před 23 miliony až 2,5 miliony let), poznamenal k tomu Godfrey.
Během neogenu bylo pozemské klima teplejší než dnes, v důsledku čehož se kolem severního a jižního pólu hromadilo méně ledu a hladiny moří a oceánů byly vyšší. Dnešní pobřeží Severní Karolíny tak zaléval Atlantský oceán, který zde vytvářel obrovské mělké rameno. "Tyto vody byly plné bohatého mořského života," uvedl Godfrey.
Žralok v. vorvaň
Velikost a zakřivený tvar zubu dlouhého 11,6 cm podle Godfreyových slov jasně naznačuje, že jde o zub náležející některému z vyhynulých druhů vorvaňů obrovských.
Na základě rovnice, vypočítávající z velikosti zubů vyhynulých druhů ryb velikost jejich těla, došli vědci k závěru, že šlo o poměrně malého vorvaně, dosahujícího délky jen asi čtyři metry. Dnešní vorvani obrovští přitom mohou dorůstat i více než patnácti metrů, upozorňuje Godfrey.
Tři rýhy na zubu ukazují, že ať už se velrybě zakouslo do hlavy cokoli, mělo to rovnoměrně rozmístěné zoubkované zuby. Když vědci prostudovali velikost a rozestupy jednotlivých kousanců a jejich okolí, usoudili, že jedinými možnými "viníky" tohoto útoku jsou buď žralok Otodus chubutensis, který žil před 28 miliony až 13 miliony let, nebo jeho mladší příbuzný Otodus megalodon, obývající světová moře před 20 miliony až 3,5 milionem let.
"Žádný z ostatních předvěkých a pravěkých žraloků, jejichž fosilie se našly ve fosfátovém dole, nemá zuby nebo dokonce ozubí dost velké na to, aby po kousnutí zanechal na vorvaním zubu takovéto stopy," prohlásil Godfrey.
Nález je přelomový v tom, že stopy po kousnutí dávnými obřími žraloky (dorůstajícími délky až 18 metrů) se dosud nacházely jen na fosiliích jiných vyhynulých velryb a delfínů, ale dosud nikdy na hlavě vorvaně obrovského.
Šel mu po hlavě, chtěl ho zabít
Podle vědeckého týmu je sice možné i to, že se žralok zakousl již pouze do vorvaňovy zdechliny, ale pravděpodobnější podle něj je, že rýhy v zubu vznikly během dravého žraločího útoku. Svědčí pro to fakt, že se našly na kořeni zubu a v místech, kde je zub zapuštěn do čelisti vorvaně.
"To znamená, že žraločí zub musel nejdříve proříznout vorvaňovu čelistní kost, jinými slovy, žralok se zakousl vorvaňovi do čelisti. Zdá se nepravděpodobné, že by si tak počínal, kdyby připlaval k pouhé mršině. Na čelisti je příliš málo masa na to, aby mu to stálo za námahu," vysvětluje Godfrey.
Kousnutí tak podle něj naznačuje nejspíše to, že žralok zaútočil vorvani na hlavu s cílem zasadit mu smrtelnou ránu."Když se vám obrovský žralok zakousne do hlavy, je to proto, že se vás snaží zabít," glosuje vědec.
Podle paleontologa Alberta Collarety z italské univerzity v Pise, který se studie neúčastnil, vrhají tato zjištění na předvěké životní prostředí Severní Karolíny nové světlo. Podle něj však není fakt, že se žralok zakousl vorvani do čelisti, nijak zvlášť překvapivý.
"Vrcholoví predátoři dnešních oceánů, kosatky dravé, jsou známé tím, že rády požírají masité jazyky a hrdla jiných velryb. To mohlo vést i prehistorického žraloka - není vyloučeno, že za místem skusu se nacházel jazyk nebo tam měli vorvani nějakou tukovou zásobu, která žraloka přitahovala," uvedl Collareta pro Live Science.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
