Vědci zrekonstruovali dávnou scénu u napajedla ve studii, kterou zveřejnil odborný titul Science Advances. K této práci vedl objev pravěkých lidských a zvířecích stop, nalezených v poušti Nefud, který lépe objasňuje, jakými cestami se předci dnešního člověka rozšířili z Afriky do ostatních světadílů.

Arabský poloostrov byl zemí jezer a řek

V současnosti je Arabský poloostrov charakteristický obrovskými vyprahlými pouštěmi, jež jsou pro lidi nehostinné, ale vědecké výzkumy dokázaly, že tomu tak nebylo vždy - v období známém jako poslední doba meziledová, jinak též jako poslední či riss-würmský interglaciál panovaly v tomto koutu světa mnohem teplejší a vlhčí podmínky, díky čemuž se také více zelenal.

"V jistých dobách se pouště, které dnes dominují vnitřku poloostrova, proměnily v rozsáhlé louky doplněné stálými sladkovodními jezery a řekami," vysvětluje spoluautor studie Richard Clark-Wilson z univerzity Royal Holloway.

Hluboko na mořském dně se po stovky let ukrývala zachovalá nizozemská flauta, obchodní loď s hruškovitým tvarem trupu
Baltské moře ukrývalo skvost ze 17. století, i samotní nálezci z něj byli v šoku

Další spoluautor studie Matthew Stewart z Ústavu Maxe Plancka pro chemickou ekologii v Německu uvedl pro francouzskou tiskovou agenturu AFP, že stopy byly objeveny po erozi příliš velkých velkých usazenin v roce 2017 v oblasti, kde se v pravěku rozkládalo jezero přezdívané "Alathar" (což v arabštině znamená "stopa").

"Stopy jsou jedinečnou formou zkamenělých důkazů díky tomu, že posktují záznam v čase, představujícím obvykle několik hodin až dní. Něco takového u jiných záznamů nenajdeme," uvedl Stewart.

Otisky chodidel vědci datovali pomocí techniky zvané opticky stimulovaná luminiscence - jde o osvětlování křemenných zrn a následné měření množství energie, kterou tato zrna vydají.

Prošli, ale nezůstávali

Celkem sedm ze stovek objevených otisků vědci s jistotou označili jako stopu hominina, včetně čtyř, které byly vzhledem ke svému umístění, vzájemné vzdálenosti a orientaci definovány jako otisky dvou nebo tří jednotlivců cestujících společně.

Takto si mnoho lidí představuje vikingské válečníky.
Vikingové byli jiní, než se myslelo. Nebyli blond a nepocházeli ze Skandinávie

Podle výzkumu patřily tyto stopy na základě odhadu výšky a hmotnosti postavy lidem dnešního typu, nikoli neandertálcům, o nichž ani není známo, že by byli na Středním východě přítomni.

"Víme, že lidé navštívili toto jezero ve stejnou dobu, kdy u něj byla i zvířata. Nenašli jsme překvapivě ale žádné kamenné nástroje, které by svědčily o tom, že by se tu usídlili dlouhodoběji. Zdá se tedy, že navštívili jezero jen kvůli vodě, možná si tu také něco nalovili," konstatoval Stewart.

Obzvlášť atraktivní kořist museli představovat pravěcí sloni, kteří vyhynuli před zhruba 400 tisíci lety. Jejich výskyt také dokládá, že dané místo muselo být bohaté na zeleň a na zdroje sladké vody. 

Kromě stop vědci našli ještě asi 233 zkamenělin svědčících o tom, že za býložravci přicházejícími k napajedlu v Altharu se stahovali i masožravci, podobně, jako je tomu dnes v afrických savanách. 

Replika neandertálské lebky staré 40 tisíc let, která byla objevena v jeskyni St. Michael's na Gibraltaru
Výjimečný nález: DNA ze zubu neandrtálce odhalila nová dávná tajemství

Dosud nejstarší fosilie svědčící o výskytu druhu Homo sapiens mimo Afriku pocházely z doby zhruba před 210 tisíci až před 180 tisíci lety a našly se v jižním Řecku a v Levantě.

"Nové otisky naznačují, že pro lidi šířící se z Afriky mohly být zvlášť důležité vnitrozemské cesty přes jezera a po řekách," uzavírá hlavní autor studie Michael Petraglia z Ústavu Maxe Plancka pro vědu o lidské historii.