Jednou z bakterií, která přežívá v lidském zažívacím traktu a může vyvolávat žaludeční vředy, je helicobacter pylori, patogenní bakterie napadající žaludeční sliznici. Tato bakterie se vyvíjela spolu s lidmi (a uvnitř lidí) nejméně posledních 100 tisíc let a doprovázela je i při jejich migračních poutích z kolébky lidstva Afriky na další kontinenty.

Prostřednictvím sledování výskytu této bakterie v žaludcích raných lidí nyní mezinárodní vědecký tým došel k novým poznatkům, týkajícím se migrace ze Sibiře do Ameriky. A nejenom to. Dozvěděl se také bližší podrobnosti o vlastním osídlení Sibiře, jež byla během poslední doby ledové snad tím nejdrsnějším prostředím na Zemi, kde člověk přežíval. Informuje o tom Science Alert.

Tajemná migrace

"Osídlení Sibiře a Ameriky lidmi je zajímavé pro archeology, lingvisty i genetiky, ale i přes významný nedávný vývoj zůstává řada detailů sporných," píše výzkumný tým pod vedením zoologa Yoshana Moodleyho ve studii, kterou zveřejnil PNAS

Nově nalezené důkazy a indicie totiž zpochybnily téměř vše, co se dosud o migraci lidí z Eurasie do Ameriky předpokládalo, včetně pravděpodobných migračních tras. Přešli lidé přes pevninský most, nebo procházeli podél pobřeží? Vydali se do Ameriky až poté, co roztály transibiřské ledovce, nebo tam dorazili mnohem dříve?

"Nové genomické studie lidské DNA z poslední doby potvrzují, že bránou pro migraci lidí do severní Ameriky i do západní Eurasie byla Sibiř," tvrdí Moodleyho tým. 

Stále však zůstává ve hře až příliš neznámých, a to zejména proto, že se z té doby zachovalo jen málo lidských ostatků a není snadné je najít. A genetické studie sledující lidskou evoluci také poskytují jen částečnou odpověď.

Střevní bakterie jako svědek

Více poznatků a stop dávné historie tak nakonec tým získal někde jinde: v sekvencích DNA bakterií, konkrétně ve vzorcích více než 550 odlišných kmenů helicobacter pylori, pocházejících ze 16 etnických a několika tradičních jazykových skupin, jež žijí na dnešní Sibiři a v současném Mongolsku. Studiem těchto vzorků se tým snažil zmapovat dávný lidský přesun z kontinentu na kontinent.

"Rozmanitost jazykových rodin v regionu svědčí pro velkou izolovanost jednotlivých skupin, což naznačuje, že migrace nebyla jednoduchá. Ukázky rozmanitosti těchto etnických skupin se do značné míry podceňují," uvádí tým. 

Helicobacter pylori se coby bakterie v lidských střevech rychle replikuje a neustále se vyvíjí. Právě díky tomu je užitečným ukazatelem lidských migračních pohybů, protože srovnávání jejích odlišných kmenů může odhalit, jak jsou různé skupiny lidí po celém světě ve skutečnosti vlastně příbuzné.

Moodleyho tým nejdříve zrekonstruoval evoluční dějiny vzorků helicobacter pylori odebraných na Sibiři a v Americe, a poté modeloval, jak mohly tyto kmeny spolu s lidmi migrovat přes kontinentální předěl.

"Skutečnost, že lidé, pocházející napříč z celé oblasti Sibiře, sdíleli kmeny helicobacter pylori s lidmi v Severní Americe, naznačuje, že pravděpodobně došlo k jedné velké migrační události, a to již před 12 tisíci lety," uzavírají vědci.

Je to diskutabilní

Současně ale uznávají, že přibývající archeologické nálezy svědčí spolu s genetickými studiemi pradávných lidských ostatků spíše pro to, že k lidské migraci do Ameriky došlo mnohem dříve, pravděpodobně někdy před 13 tisíci až 23 tisíci lety. Sporné také je, zda lidé, kteří se objevili na Sibiři poprvé před 45 tisíci lety, dovedlo k migraci nejchladnější období poslední doby ledové (zhruba před 20 tisíci lety), nebo zda se v té době stáhli spíše na jih. 

Během posledního ledovcového maxima pokrývaly ledovcové pláty čtvrtinu rozlohy Země a třetinu Aljašky. Klesly také hladiny moří, čímž se odkryly pozemní mosty, podobné tomu, který kdysi překlenul Beringovo moře mezi Ruskem a Aljaškou.

Výskyt stejně starých kmenů helicobacter pylori na Sibiři dovedl vědce k závěru, že aspoň někteří lidé museli na severní Sibiři vydržet až do vrcholu poslední doby ledové. Další varianty bakterie z celé oblasti Sibiře pak naznačily, že izolované populace žijící na střední a jižní Sibiře se po oteplení počasí, k němuž došlo během holocénu, jenž začal právě zhruba před 12 tisíci lety, připojily pravděpodobně opět k odolným skupinám na severu.