Astronomové doufají, že to co, co JWST objeví a zaznamená, změní způsob chápání vesmíru. Podobně, jako se tomu stalo u Hubbleova teleskopu před desetiletími. Jedna specifická schopnost Webbova teleskopu, kterou Hubble neměl, je možnost snímat planety obíhající kolem vzdálených hvězd a možná také detekovat známky života, píše server ScienceAlert.

Možnost odhalování tajemných biologických náznaků je v posledních letech žhavým tématem. Například nedávný objev fosfinu v naší Sluneční soustavě v atmosféře Venuše vyvolal spekulace, že by tato chemikálie mohla být známkou nějaké mikrobiální formy života.

Hvězdný prach a jasné víření hvězd na tomto snímku představují sloučení vzdálených galaxií IC 2431, ležících 681 milionů světelných let od Země v souhvězdí Raka
Úžasný snímek z vesmírného dalekohledu zachycuje epickou srážku tří galaxií

Odborníci na dálkový průzkum Země v této souvislosti nedávno přišli také s nápadem, jak na vzdálených planetách detekovat zelené rostliny, které využívají fotosyntézu. Řešením je infračervené světlo, chlorofyl totiž sice viditelné světlo absorbuje, ale v infračerveném se projevuje jasně, takže by pozorované planety pokryté vegetací měly na snímcích červený okraj.

Jednopixelová fotografie může odhalit skrytý mikrobiální život na nejrůznějších planetách, její možnosti jsou však omezeny. Proto se v zápětí nabízí několik otázek. 

Znečištění = život na planetě

Jak ve vesmíru nalézt inteligentní život? Mohl by Webbův teleskop detekovat civilizace podobné té naší a podle čeho bychom je hledali? Klíčem k řešení všech těchto otázek je jednoduchá teorie. Museli bychom si nejdřív představit, podle čeho by zase jiné civilizace mohly najít nás.

V noci vydáváme takzvané odpadní teplo (z průmyslu, domácností a tak dále), umělé světlo, ale hlavně, a to je nejpodstatnější, vyrábíme chemikálie, které plní naší atmosféru specifickými sloučeninami. A právě tyto umělé a nepůvodní složky atmosféry by se mohly stát tím, co by nás nějakému vzdálenému mimozemskému druhu mohlo prozradit. 

Nedávný odborný článek, dostupný na serveru arXiv, zkoumal možnost použití JWST právě k detekci průmyslových látek v atmosférách exoplanet. Výzkum se konkrétně zaměřil na chlorfluoruhlovodíky (CFC), které se na Zemi vyskytují například v čistících prostředcích.

Tito mocní skleníkoví činitelé, kteří mohou způsobit obrovské ozonové díry, zůstávají v atmosféře velmi dlouho. Pokud by se našli v jiné galaxii, znamenají téměř stoprocentní jistotu, že se na sledované planetě nachází civilizace schopná industrializace.

Jinými slovy, jeden z nejhorších vedlejších produktů lidstva, může být právě tím co nás ve vesmíru činí zjistitelnými. A nemusíme být jediní. Díky tomuto můžeme najít i další druhy, které se svojí atmosférou zachází s podobnou nedbalostí. 

Astronaut na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).
Astronautům se přepíná mozek, v bílé hmotě dochází k významným změnám

Možnost vyhledávat CFC pomocí Webbova teleskopu je však omezená. Pokud by byla hvězda pozorované planety příliš silná, přehlušila by signál. Dalekohled tak bude mít největší šanci při pohledu na hvězdy třídy M, což jsou slabí, dlouhověcí červení trpaslíci.

Blízkým příkladem je TRAPPIST-1, červený trpaslík vzdálený čtyřicet světených let, s několika planetami velikosti Země obýhajícími kolem něj. Bohužel hvězdy třídy M obvykle nejsou schopné hostit život, protože když jsou mladé, vysílají silné sluneční erupce, které by mohly vyhubit jakoukoliv formu rodící se existence. Na druhou stranu s přibývajícím věkem mají tendenci se spíše uklidňovat, takže šance na život zde není úplně nemožná, jen není dobré mít přehnaná očekávání.

Ať už tam venku pomocí Webbova teleskopu najdeme nebo nenajdeme cokoliv, už sama skutečnost, že budeme mít možnost nahlédnout zcela mění situaci a dává naději na novou kapitolu v objevování tajů vesmíru.