Česká mincovna položila základ – iniciovala a rozhodla se spolufinancovat objednávku Spitfira. Létajících strojů je po světě něco málo přes 50 a volba nakonec padla na jeden dvoumístný s registrací MJ627, který je doma na letišti Biggin Hill u Londýna. Naprosto klíčové bylo, když o podporu akce projevily zájem Vzdušné síly Armády České republiky. Nejen, že akce v tu chvíli začala být skutečně reálná, dostala ale i náležitý glanc hodný takového člověka, jakým Emil Boček je. Na koordinačních mítincích ve VIP loungi České mincovny v Praze bylo na veliteli Vzdušných sil AČR, generálu Liboru Štefánikovi vidět, s jakou vojenskou ctí a osobním zápalem k věci přistupuje.

Od jistého okamžiku bylo zřejmé, že všichni partneři, kteří se akce chopili, včetně Arcibiskupství pražského, Spitfire Clubu Jihlava a dalších, šlo skutečně a pouze o to, dopomoci splnění Bočkova přání. I slavnostní mše kardinála Dominika Duky ve vojenské kapli St. George na letišti v Biggin Hill měla osobní podtext – otec pana kardinála sloužil u 311. československé bombardovací perutě RAF. Partnerů byla řada: Nadační fond Air maršála RAF Karla Janouška nebo Mezinárodní řád Křížovníci s červeným srdcem Cyriaci s generálním převorem Jiřím Stanislavem, s neutuchající aktivitou pro dobrou věc.

VDĚČNÍ BRITOVÉ

Na britské straně akce narazila od počátku na velkou vděčnost – až sentiment – vůči zahraničním letcům RAF za 2. světové války. Ze zdvořilosti se však s blížící se akcí stávalo neskrývané nadšení. Když totiž Královské vzdušné síly zjistily, kdo bude ve Velké Británii hostem, oficiality přestaly stačit. Britský vojenský přidělenec v Praze Michael Longstaff osobně dorazil do Londýna, aby do posledního detailu pomohl zorganizovat setkání brig. generála Emila Bočka a velitele Vzdušných sil AČR generála Libora Štefánika s velitelem RAF Stephenem Hillierem.
A vybrali místo na Victoria Embankment u památníku Bitvy o Británii uprostřed Londýna. Britský velitel, sám elitní pilot, viditelně chtěl toho setkání využít, aby si s Bočkem se zájmem popovídal. Média šťastná nebyla, protože jim nic neřekl.

Samotný Bočkův let Spitfirem se odehrál pár hodin předtím. Důvodů k obavám si člověk mohl vymyslet na dvě stránky A4. Nebude generál po brzkém vstávání a tříhodinovém letu vojenským transportním letounem CASA příliš unaven? Co budeme dělat, když vytrvají ta 35 stupňová vedra, která v Londýně vládla ještě den před letem? A naopak, co když bude pršet? Bude pan generál umět o letu mluvit? Bude mu vůbec celá ta publicita milá?
DRUHÉ LETADLO
Letiště Biggin Hill a jeho Heritage Hangar byly pro celou akci středobodem zájmu. O to důležitější se jevilo setkání mluvčích Martina Ježka a Simona Aimese den předem. Proběhlo setkání dvou generací PR manažerů, kteří na věc šli každý vlastním stylem. Simon jednal s klidem a rozvahou staršího pána a pravidelného pilota. „Radím Vám dobře, kameru potřebujete na věži a ne na trávě u startovací dráhy," odpovídá Simon na nátlak mladšího kolegy, který chce všechno mít akční a zblízka. Měl pravdu, z věže byl přehled, který nikdo jiný nemohl mít. Spitfire s Emilem Bočkem kameramanovi přímo defiloval před objektivem.

Akce měla skvělou režii a to se vyplatilo. „All media happy?" zeptal se přesně 22 krát marketingový manažer letiště Andy Patsalides. Veškerá britská i česká media totiž s Bočkem chtěla mluvit hned, jak přistane, ještě když bude sedět v kokpitu. První byli gratulanti – generál Libor Štefánik osobně, hned poté Aleš Brix, obchodní ředitel České mincovny se Spitfirem ve zlatě a pak jeden rozhovor za druhým. Na Emilu Bočkovi bylo vidět, že je stále aktivním pilotem, a takový člověk na samotném létání vidí všechno jako samozřejmé. Takto to nikdo nechtěl slyšet. Slova nadšení však přišla a nikdo se nevyhnul Bočkově citátu: „To prostě musíte milovat."

Letiště po předchozích jednáních mělo pro všechny jedno obrovsky milé překvapení. Pro dokumentaristický tým byly totiž klíčové záběry z boku. Mít GoPro na křídle byl cíl, byla to nutnost. Nakonec něco takového ale nebylo třeba.

„Kouknu vedle sebe, a vždyť on to byl Harvard!" řekl generál Emil Boček, když zjistil, že jeho letadlo doprovází ve vzduchu cvičný stroj Harvard, na kterém sám mnoho nalétal. Záběry z Harvardu letícího o něco výše než Spitfire, na kterých je vidět letoun, sám generál Boček sedící v kokpitu a okolní krajina v pozadí, jsou prostě fenomenální. Nízký průlet obou letadel ve formaci nad přistávací dráhou pak byl výbornou podívanou pro všechny na zemi.

Když Boček přistál, a chtěla s ním mluvit britská media jako BBC, Daily Mirror a další, překladatele mu nedělal nikdo menší než velitel českých vzdušných sil, generál Libor Štefánik. „To máte pravdu, takového překladatele nikdo jiný nemá," smál se generál Boček. Jeho angličtina je ale stále velmi dobrá.

JEDINEČNÝ ELÁN

Generál Boček se evidentně rozhodl, že si celou akci skutečně užije. Ve svých 93 letech byl k neutahání. V elitním RAF Clubu v Londýně až do pozdního večera bavil všechny členy delegace vyprávěním, jak mu za války ve Spitfiru vysadil motor, jak se málem musel katapultovat a dalšími příběhy. A dlouhé proslovy, kdy se mluvilo například o tom, jak „jsme si všichni ten den skvěle užili", uměl stručně a vtipně přerušit slovy: „Hlavně já!"

Člověk by předpokládal, že generál ten dlouhý den absolvuje, pak z něj veškerá námaha spadne a druhý den se už bude dožadovat především odpočinku. V muzeu RAF na něj však dopoledne čekal skoro stejný Spitfire, na jakém létal za války. „Už si nevzpomenu, které tlačítko bylo na kanon, a které na kulomet, ale jinak to znám nazpaměť doteď! Kde vůbec máte brzdu?" Pracovník muzea musel uznat, že ovládání brzd tu jaksi chybí. Je to jen exponát. Pak na generála media namířila kamery s nadějí na dlouhý rozhovor o typech letadel, válečných situacích, o anglických děvčatech a všem co koho napadlo. Nakonec by Boček dřív utahal natáčející novináře, než by oni začali svými dotazy nudit jeho.

Spitfire teď bude spolu s dalšími třemi legendárními letadly RAF z 2. světové války na zlatých a stříbrných mincích. Česká mincovna se historickým tématům věnuje systematicky, ale tahle emise se zapíše do dějin tradičního jabloneckého výrobce mincí a pamětních medailí. „Tato sada mincí má zdaleka nejsilnější příběh, který si všichni budeme pamatovat," uvedl k tomu Aleš Brix, obchodní ředitel.